Až "uslintané" přání

16. října 2011 v 18:41 | Mniška |  Pergamen a brk
Na mnoha blozích jsem již narazila na zmínku o nové knize od Terezy Matouškové, mimo jiné i zdejší blogerky. Jmenuje se Hladová přání. Náhodou jsem ovšem také navštívila blog, kde se o onu knihu soutěží, a proto jsem se rozhodla, že se jí zúčastním, protože jsem popravdě velmi zvědavá, jaký svět se skrývá za obálkou knihy. Tématem prvního kola je zamyšlení se nad přáním, po kterém toužím ze všeho nejvíce, po mém "hladovém přání".


Svět kolem nás je velmi bohatý a nabízí nám mnohé laskominky, a tak není divu, že člověk neustále po něčem touží, a dokonce i poté, co se mu některé z těch tužeb vyplní, touží dále a stále. Nejsem jiná, ale snažím se být skromná a mnohdy se stane, že poté, co si na některou tu "vysněnou" věc našetřím peníze, upustím od plánu si onu věc koupit, protože si leckdy uvědomím, že pro můj život není nutná, nebo se nad tím jen pousměji a řeknu si, že mě nebaví něco si pro sebe kupovat. Ovšem je něco, po čem skutečně hladově a bezmezně toužím a to "něco" si nemohu koupit.

Mám pár niterných přání, která se nedají sehnat někde na trhu, nedají se ani "pořídit", nebo za něco vyměnit jako sběratelské kartičky. Nicméně, když tak nad tím přemýšlím, ačkoli po jednom z těch přání tolik prahnu jako nešťastník v poušti po vodě, je zaklíněné ve mně a třebaže jsem typ člověka, který "co neví, nepoví", nemluvím příliš o oné tužbě. Vlastně ani netuším proč, není to žádné velké tajemství. Není to ani malé tajemství. Možná je mi podvědomě hloupé volat nahlas, asi by to nebylo ani příliš taktní vůči těm, kterým bych o tom vykládala.

Vždycky dříve jsem si přála být moudrá a tehdy to bylo skutečně tak obrovské přání, že jsem byla odhodlaná tou cestou do věže moudrosti, zahalené v mlze, jít, běžet, lětet i přes mnohé překážky. Byla jsem nadšená a chtěla pomáhat lidem, hlavně těm, které mám ráda, protože jsem si vždycky připadala na první pohled nudná, nezajímavá. Avšak moudrost by byla jakousi alternativou, protože ona moudrost neznamená jen pomáhat ostatním, ale vlastně i sobě a kdybych moudrá byla, věděla bych to, co vědí lidé s velkým odstupem, kteří se na věci nedívají mýma očima. Patálie ostatních hodnotím jinak než zúčastnění a jinak také vidím své patálie, při nichž se cítím být až příliš zúčastněná a rady, které jsem vždy poskytovala druhým, neumím aplikovat sama na sebe. Být moudrá, viděla bych věci jinak. Ovšem o moudrosti by se toho dalo říct ještě dost a dost. Pojďme už konečně k jádru problému.

Ne, že bych ztratila tu touhu po moudrosti. Neztratila. Ale změnily se mé priority, protože, když člověk něco nemá, nebo ztratí, začne to teprve hledat. A přestože jsem vždy tolik prahla po moudrosti, existuje ještě něco jiného, pro co občas pláču a pro co se občas trápím tak, jako pro nic jiného. Možná se budete smát, možná budete mít pocit, že si hraji na velkého "lidumila" anebo že si hraju na tu moudrou osobu, kterou bych chtěla být. Přála bych si skutečného přítele, nebo přítelkyni, na pohlaví mi de facto nezáleží, jde o to mít někoho, kdo by chtěl sdílet mé nadšení pro věci, které mám ráda, pro prach prosté obyčejné věci, které mi leckdy připadají úžasné, kdo by se mnou chtěl sdílet bolest i radost, kdo by mne podpořil v tom, co dělám, a hlavně, kdo by mi rozuměl.

Jistě. Mám kamarády a některé z nich mám skutečně ráda, opravdu mám. Nicméně to jsou lidé rozdílné povahy, rozdílných zájmů a většina z nich jsou takoví kamarádi "do školy" a někteří z nich mě prostě berou jen jako "kamarádku do školy" a nic víc. Kdo z nich se se mnou bude dívat na želvy ninja, kdo z nich se mnou pojede na LARP nebo na con? Kdo z nich by se mnou šel ven pouštět draka? Kdo z nich by mě naučil, jak se nakupuje a kdo z nich by mi řekl, co mi sluší? Kdo z nich mě bude poslouchat, až jim řeknu, že se mi stalo něco zlého, patřičně mě zkritizuje a řekne mi, kde jsem udělala chybu a jak ji mám napravit? Možná potřebuji někoho, kdo mě bude "formovat", někam vést a hlavně nadšeně podporovat. A tohle všechno mi shází a to všechno potřebuji. Asi taky hlavně proto, že na základní škole jsem takovou osobu poznala, bohužel jsme si přestaly rozumět a každá z nás šla poté svou vlastní cestou. Od té doby se cítím nepochopena a neberte to jen jako sebelítostnou frázi, takovou, která by vás měla přesvědčit, že byste se ke mně teď měli začít chovat podle toho, jak to chci. Ne. To nepožaduji, požaduji - ano, požaduji - tu osobu "přírodně symbiotickou" s mou duší. Hmm, možná to zní trochu divně, ale snad chápete, co tím myslím.

Co pro to dělám? No, hlavně se užírám, abych tak pravdu řekla. Je těžké nějakého takového "symbionta" potkat, zvláště na místech, kde jsem dennodenně a kde jsem nenašla. V poslední době jsem začala hodně "blogovat", dívat se po cizích blozích a hledat si blogové přátele. Možná, že přítele najdu na blogu, ačkoli, co bych za to dala, kdyby pro mě byl ten přítel "hmotný" a nejen internetový, někdo, s kým bych se často vídala. Je těžké pro to něco udělat, ale samozřejmě vím, že se tím nelze vymlouvat. Nicméně, neberte prosím tento článek jako sebelítostné vyznání (ačkoli byste asi měli vědět, že nějakou tu slzu pro to skutečně uroním) jako prosík, ale "jen" jako mé hladové přání. Tak hladové, že se mne dotýká každý den (nepředstavujte si, prosím, že každý den bulím do polštáře, koneckonců ještě pořád jsem optimista), že jsou dny, kdy mne toto přání užírá a hlad po něm sílí a já nemám, kde se nasytit. Nejsou to jen prázdná slova. Není to jen "dojemná" snaha vyhrát soutěž. Nechci tu na nikoho dělat dojem a nechci ani soucit (v tomhle případě), je to skutečné přání a já neztrácím naději na jeho vyplnění. Však on nebo ona se objeví, najde mě, nebo najdu já jeho/jí a udělám pro to maximum! A mým dalším plánem (plán C) je navštívit nějakou přednášku na VŠ, kde se budou vyskytovat nějací prváci a třeba i "vhodný materiál" :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 16. října 2011 v 19:07 | Reagovat

Já se rozhodla, že až budu v Brně, domluvím si s autorkou sraz a odkoupím si knihu osobně. Ušetřím na poštovném, budu mít věnování a super zážitek. :-D

2 Vendy Vendy | Web | 16. října 2011 v 21:46 | Reagovat

Na tu knihu se musím podívat.
A tvé hladové přání není vůbec divné nebo hloupé nebo sebelítostné, jak píšeš... spíš je normální, ve své podstatě. Člověk, který má určité zájmy, by je rád sdílel. Protože, když máš z něčeho radost, nebo se ti něco líbí, tak se chceš o tu radost podělit - a není s kým. Tedy, možná by bylo s kým, ale ten někdo možná pokývá hlavou a tvou radost nepochopí.
Prostě, potřebuješ k sobě najít někoho stejné krevní skupiny. (Takhle to označovala jedna z mých dávných kamarádek). Takže někoho, s kým si budeš rozumět, kdo bude mít stejné nebo podobné zájmy a bude zapálený pro stejné nebo podobné věci.
Částečně je možnost najít si takové kamarády právě na těch akcích. Problém je, že to jsou setkání celorepubliková (když to tak nazvu), takže ti bezva lidi, se kterýma si můžeš rozumět, mohou být třeba z Brna, nebo z Olomouce, prostě úplně odjinud. A ty bys potřebovala někoho, kdo žije blízko tvého domova...
Já měla štěstí na pár kamarádek, se kterýma jsem probírala pitominky, nad kterými jiné nechápavě kroutily hlavou (třeba Zaklínače, nebo Harryho Pottera,případně Twillight ságu a další knížky, filmy nebo hudbu).Ty kamarádky byly dvě, a teď už je jen jedna...
Možná, že někde v tvém okolí se taky vyskytuje nějaká zbloudilá duše, která by se ráda bavila o věcech, které ji moc zajímají, a nemá s kým. Třeba se zadaří a budete mít na sebe štěstí.
Ten nápad s přednáškou není vůbec marný.

3 Amelie Amelie | Web | 17. října 2011 v 11:32 | Reagovat

Moc hezké přání. Musím říct, že tohle přání se mi splnilo. Mám několik věrných, upřímných přátel. Miluji to souznění duší, když si povídáme, když si nasloucháme, když něco sdílíme. Přeji Ti, aby se ti tvé přání brzy splnilo.

4 Lucerna Lucerna | Web | 17. října 2011 v 18:46 | Reagovat

Pekne a rozumne prianie :-D ja mam taku kamaratku, je tou potrebnou osobou ktora ma podrzi, z ktorou sa smejeme nad blbostami a rozobereme este vedsie :-D
na blogu sa da najst vela dobrych dusi, len skoda ze su vsetky byvaju od seba tak daleko.. ja by som rada poniektorych poznala osobne, ale asi to ostane zial len u priania :-)

5 Berry Berry | Web | 18. října 2011 v 11:12 | Reagovat

Tomuto přání také velmi dobře rozumím. Každý touží po porozumění a takovém tom pohlazení. Někdy někoho takového najdeme, ale jak už bylo řečeno, změna bydliště, školy, jiná orientace zájmů udělá hodně. Teď to také hodně řeším, protože jedna osoba, se kterou jsem si moc rozuměla, začíná mít jiné "starosti", které moc nechápu. Ale jak mi poradila maminka a asi na tom něco bude - je třeba se soustředit na, co máme společné, co nás spojuje, v čem nemusíme muvit a víme a ne na to, že každá začínáme jít trošku jinam, jedna do lesa, druhá do města. Snad mi trošku rozumíš, co jsem chtěla říct.
A samozřejmě tím neříkám, abychom se měli rádi bez ohledu na záliby a bavili se jako úplně protiklady, tak to taky nefunguje. Ale občas to není k zahození :-).

6 Vendy Vendy | Web | 18. října 2011 v 22:57 | Reagovat

[5]: To je dobrý názor. Stačí vnímat věci, které nás spojují, a ne se řídit věcmi, které nás rozdělují... ;-)  :-)

7 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 19. října 2011 v 15:45 | Reagovat

A zase, proč jsem tak.., zabedněná? Proč při pohledu na dlouhý článek strnu? Ale přemohla jsem vnitřní démony a pustila se do čtení.
Vlastně, jsme na tom podobně. A věřím, že se najde někdo, kdo s tebou bude koukat na želvy ninja, kdo s tebou půjde pouštět draka a zároveň tě bude formovat. Jenom prosím neztrácej víru..

Věřím, že toho pravého kamaráda najdeš :)

8 Mniška Mniška | Web | 20. října 2011 v 13:42 | Reagovat

Děkuji vám všem za vaše milá slova, podporu a porozumění

[5]: Jistě, určitě máš pravdu. Je však někdy těžké se tím v praxi řídit, nebo si to spíš uvědomit v danou chvíli. S tou kamarádkou, která změnila starosti, jak jsem zde zmínila a jak ses zmínila ty, se také stýkám a snažím se zase s ní trávit chvíle častěji. Takže to skutečně není k zahození :)

[7]: Omlouvám se, já vždycky psala dlouhé články a snažím se to skutečně omezit, nicméně někdy to prostě nejde :)

9 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 20. října 2011 v 16:57 | Reagovat

[8]: Není proč se omlouvat, to já jsem tak zabedněná :)

10 Mniška Mniška | E-mail | Web | 25. října 2011 v 19:49 | Reagovat

[9]: Ne, nejsi zabedněná :) že článek je dlouhý a člověk se nechce zpočátku pustit do jeho čtení, je normální, i moji kamarádi ze školy to zabalili :) a vidíš, tys vytrvala a já děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama