Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Milešov 2011

11. září 2011 v 11:22 | Mniška |  Pohledy do studánky

Září, jak se zdá, připravuje mnoho a mnoho zajímavých akcí pro prostý lid. Jak jsem již v minulém článku předeslala, jednalo se nejprve o Valdštejnské slavnosti v Lovosicích, 17.9. proběhne vinobranní v Roudnici nad Labem, kde o historii rovněž nebude nouze (historická představení a šerm), stejně tak na litoměřickém vinobranní 23.-24.9. (středověký průvod, šerm, historické trhy aj.) a nakonec u nás v Lovosicích 28.9. proběhne oslava na den svatého Václava, takže v mém okolí se toho dělo a bude dít opravdu mnoho.


Dnes vám opět přináším krátkou obrázkovou reportáž ze včerejší akce (sobota 10.9.) z malé obce Milešova, kde probíhala vzpomínková slavnost na počest šlechtice a jednoho z významných obránců Vídně Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic, rytíře, jehož jméno mne neustále děsí ve spánku, neboť jméno jeho předka jsem nevzpomněla minulý rok při zkoušce ze středověku a díky němu jsem dostala nezamýšlenou dvojku. Ale to jen tak na okraj.

Dřív než přikročím k malbám ze své kouzelné krabičky, kde všechno musí malovat rychlostí blesku malý démonek, krátce poreferuji o tom, jak akce probíhala, neboť se skutečně jednalo o skromnou slavnost zato s výjimečnými hosty. Od 13:00 bylo možno prohlédnout si kapli Andělů strážných na zámku, kam jinak není přístup, protože zámek je v nynější době domovem důchodců. Od 14:00 vyšel od zámku průvod za doprovodu hudby Armády Rakouské republiky a účasti vojenských historických regimentů až ke kostelu sv. Antonína Paduánského, kde se od 15:00 vedla svatá mše za Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic, který je zde pohřben a kde bylo možno vidět šerpu a maršálskou hůl se špacírkou a misál s podpisem tohoto šlechtice. Mši celebroval vikář litoměřické diecéze P. Stanislav Přibyl, CSsR. Přítomni této mše byli i ministr zahraničí kníže Karel Schwarzenberg, ministr obrany Alexandr Vondra (nejspíše i jiní ministři, ale tomu jsem nevěnovala příliš velkou pozornost, když mě spíš při pohledu na ty dva napadla souvislost mezi zaťatou pěstí a nosem), dále velvyslanci z Polska, Německa a dalších zemí a také dnešní žijící potomci šlechtického rodu Kaplířů ze Sulevic.

Po skončení mše byla vypálena čestná salva a průvod se od kostela odebral k místnímu fotbalovému hřišti, kde se oficiálně slavnost ukončovala proslovy důležitých přítomných osob. Od 17:00 už probíhal kulturní program pro děti, hudba a po setmění ohňostroj. Bohužel na tuto část akce už jsem v Milešově nebyla přítomna, takže vám to nebudu moci podrobněji zastínit subjektivním pohledem.

Zámek šlechticů z "Důchodova"
zámek

Kaple Andělů strážných na zámku
oltář

I můj klučičí doprovod chtěl být nějakým způsobem viděn, jestli ale na internetu...to jsem se nějak zapomněla zeptat (zde se promenádují před krbem v hale na zámku)
klucí

Vojenský dětský regiment - není pochyb o tom, jakou kariéru jednou budou vykonávat (ve starých rakouských uniformách)
rakouské děti

Dva gardisté si tak vyšli na sráz nad dějištěm, aby si nechali pořídit exkluzivní foto. Když jsem je viděla zezadu, vypadali celkem dobře, a co teprve zepředu! No, měli jsme s klukama chuť udělat nějakou nechuligánskou blbost, takže jsme překonali stud a požádali také o exkluzivní foto.
my a gardista

Ta fotka tu na vás civí jen kvůli tomu fešákovi, co stojí vedle mě, jinak vůči svému vlastnímu výrazu jsem dosti kritická, měla bych uvažovat o plastice celého člověka. Nicméně myslím, že na historické akce budu muset chodit častěji, protože je na nich vždycky zásoba fešných exponátů. (Ano, bohužel jsem vždycky jenom divák)
já a gardista

Ale tomu pejskovi se to asi líbilo, očividně si užíval drbání trávy, chudinky kytičky!
pes

A průvod se odebírá ke kostelu. Rychle za nimi! Mezi nimi jsou i mí vyvolení!
průvod začíná

Orchestr Armády Rakouské republiky.
orchestr rakouské armády

Vypálení čestné salvy. Toto jsou přesně ti samí chlapíci, kteří tvořili složku průvodu při slavnostním znovuotevření ústeckého muzea. To jim tehdy pušky moc nestřílely a německým rozkazům taky pořádně nerozuměly (při rozkazu "nach rechts!" se někteří otočili doleva). Za dva měsíce se ale polepšili.
čestná salva

Na závěr se všichni sešrotili na fotbalovém hřišti, na obzoru vidíte zámek pánů von "Důchodov".
na hřišti

Fotku pana Káji Schwarzenberga, který se mi "nenápadně" dívá do objektivu můžu na přání přidat také, ale sama od sebe se neodvažuji.

Na závěr bych snad jen mohla krátce představit Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic, ať také víte, proč se na jeho počest pořádá tak honosná slavnost, kde se scházejí i naši čeští státníci. Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic se narodil roku 1611, jeho důležitost však význačně stoupla až ke konci jeho života, kdy mu bylo 72 let. Tehdy roku 1683 14. července Turci dva měsíce (62 dní) obléhali Vídeň. Situace vypadala bledě a z města raději uprchl i sám císař Leopold I., což na morálce obránců nijak nepřidalo. Vojenským velitelem byl tehdy Ernst Rüdiger Starhemberg, kterého Zdeněk Kašpar Kaplíř vystřídal na postu poté, co byl Starhemberg zraněn a Kaplířova zásluha na obraně města byla skutečně obrovská. 12.9. (den, kdy slaví Marie svátek - tehdy bylo 12.9. prohlášeno za dnem Marie, protože obrana města probíhala ve jménu Panny Marie, tedy právě kvůli tomu v tento den slaví Marušky svůj svátek) dorazila více než chtěná pomoc, vojska v čele s andělskými husary polského krále Jana III. Sobieského. Díky nim byli Turci u vrchu Kahlenberg poraženi a Evropa tak uchráněna před islamizací, což bylo v té době velmi důležité, protože Evropa si tak zachovala svoji křesťanskou tvář.

Za své ctihodné zásluhy získal Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic od císaře Leopolda I. šerpu a maršálskou hůl počátkem prosince 1683. 6.10. 1686 poté tento významný šlechtic ve Vídni zemřel v pětasedmdesátiletech. 20.10. byl Kaplíř uložen do rodové hrobky v kostele sv. Antonína Paduánského v Milešově. Mimochodem rytíři třebívlické větve Kaplířů jsou známí také tím, že jeden z jejich představitelů, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, byl v roce 1621 popraven na Staroměstském náměstí a byl jedním z těch 27 českých oběšených pánů (tento způsob popravy byl tehdya považován za velmi nedůstojný a určený spíše níže postaveným. Zrádci si však nezasloužili nic jiného, než potupnou smrt). A právě tento rytíř mi, vážení, zkazil mou sbírku jedniček do indexu, takže za odměnu si ho budu pamatovat do konce života. (Ne, že bych se zde chtěla nějak extra vytahovat s jedničkami, koneckonců, po této dvojce přišla i trojka, ale živě si pamatuji, jak jsem na svém zkoušejícím chtěla další a další otázky, aby mi tu jedničku dal, a tahle o Kaplířovi byla osudná a výsledek zpečetila :))

Ale ještě jednu perličku mám pro vás přichystanou, co se týče obléhání Vídně. Tu mám od docentky Englové z naší univerzity, která učí dějiny novověku. Tehdy, když byli Turci poraženi, řekl si jeden pekař, že housky, které pekl, udělá na počest vítězství nad Turky ve tvaru půlměsíce, což byl znak Turků. A od té doby se pečou rohlíky. Také se rozšířilo pití kávy, turecké pochoutky, a kavárny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucerna Lucerna | Web | 11. září 2011 v 18:24 | Reagovat

netusila som ze tak vznikli rozky ???
ta mlada dama vedla toho vojacika to si ty? no ak ano, tak ti to naopak moc pristane :-)
ja sa nerada fotim pretoze ak mi povie niekto usmev a ja sa teda odhodlam k tomu dramatickemu kroku.. zacnem sa skerit ako opicka ktoru niektu udrel panvicu po hlave :-D ale to je vlastne jedno.. skratka pekne fotky ;-) :-D

2 Mniška Mniška | E-mail | Web | 12. září 2011 v 19:38 | Reagovat

Ano, jsem to já. Ono, víš, vlastně jsem na focení měla dřív stejný názor jako ty a navíc mám za to, že jsem nefotogenetická, prostě vždycky si připadám, že vypadám na fotce jinak než ve skutečnosti, ale pak jsem si řekla, že jednou by mě mrzelo, kdybych se na fotce neviděla a to, jak jsem dřív vypadala. A taky jde o legraci, tak se zasmějeme mým hloupým xichtíkům, smích přece prodlužuje život :)
A děkuji moc za pochvalu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama