Most mezi prázdninami a podzimem

1. září 2011 v 10:56 | Mniška |  Nový vítr

Začalo nám zase září
a my počítáme svoje stáří,
kéž bych jenom pro jednou
mohla dětství ukradnout.


To byl veršovaný úvod na začátek. Začíná nám opět první podzimní den (já vím, že asi přibližně do podzimní rovnodennosti se to ještě nepočítá jako podzim, ale nechte mě při mém "dětském" rozdělení, kdy s podzimním měsícem pro mě prostě přichází i sám pán melancholie, navíc to počasí už letní rozhodně není) a pro mnohé děti a mládež končí prázdniny. Jdou do školy. Někteří z nich poprvé, někteří z nich se tam jen neradi vracejí. Ale jak já jim to závidím! A to nejen proto, že studovat na Vysoké škole je pěkná dřina a já bych si chtěla trochu ulehčit. Osobně jsem se do školy a i na gymnázium po prázdninách vždycky těšila, protože každý další ročník pro mě znamenal jakýsi nový začátek, do něhož jdu s čistým štítem. A navíc mě vždycky bavilo kupovat si nové školní pomůcky :)

Podzim je asi mé nejoblíbenější roční období; mám ráda barvičky, kouzla stromů, příjemnou a podlézavou podzimní melancholii a deštíky (nikoli deštníky). Navíc mi vždy podzim připomínal právě začátek školy, do které jsem se, věřte nevěřte, vždycky velmi těšila. Na základní škole jsem si to ještě tolik neuvědomovala, to spíše až na gymnáziu, ale i to učení mne bavilo. Brala jsem to, jakože se učím něco nového a já jsem šílený zvědavec života. Také jsem zjistila, že ačkoli mne to v danou chvíli nikdy nebaví, plnit úkoly mě naplňovalo, bez nich je můj život takový neorganizovaný. Díky nim jsem měla ve všem pořádek a říkala si: udělám si úkoly a pak půjdu dělat tohle, támhleto. Když nemám uloženou nějakou povinnost, tak mě ten volný čas potom moc nebaví. Také se mi líbilo, že základní škola a gymnázium nebyly školy přímo na něco zaměřené, vždycky jsem preferovala všeobecné znalosti, třebaže jsem v matematice na gymnáziu moc neválela, ale když už jsem přišla na to, jak se co počítá, tak jsem do toho začala mít chuť. Přiznám se vám, že mi chybí rovnice o dvou neznámých a rýsování těch hloupých sinusoid a těch...no, jak se tomu nadává, když chci znázornit funkce? No, mrzí mě, že jsem to všechno zapomněla. Nikdy bych ani nevěřila, že mi bude tolik chybět ten nesmyslný propocený tělocvik, na který jsme měli pěkně smrdutou učitelku...

Teď mě provází jenom historie, kterou jsem si ze všech předmětů nejvíce zamilovala, ale řeknu vám, že bych spíš brala nějakou Vysokou školu pro všeobecné informace. Osobně jsem se nikdy na nic určitého nechtěla zaměřovat, prostě mi dělalo dobře, že z každé oblasti něco tak nějak vím. Je ale pravda, že tahle moje vlastnost mi v životě asi moc neposlouží, protože z každého vím tak akorát kousek a v ničem tudíž nemůžu být odborník. Studium historie mi v tom nepomůže, jelikož jsem až pozdě pochopila, že jsem si jí vybrala jen proto, že se o ní zajímám, ale povolání, která mi nabízí, se mi vůbec nezamlouvají. Jiná škola bude nutná a zatím u mě vítězí psychologie na UK, tak snad mi to vydrží ještě aspoň tři roky.

Flákačský srpen mi dal "pápá". Původně jsem měla za to, že za prázdniny udělám alespoň půlku bakalářky a budu mít načteno minimálně deset knih. Houby, milý světe, můj člověk to rozhodl za mě a řekl si sám bez mého vlastního vědomí, že chce mít taky konečně prázdniny, na bakalářku jsem nesáhla a povinná četba se mi někam schovala. Vypadá to, že bude někde pod stolem a dost zaprášená.Začíná září a já si nějak začínám uvědomovat, "ups", že můj závod s panem Časem neodstartoval nyní, ale už mnohem dříve, jen já teprve přišla na to, že jsem zase poslední (jak jinak, u stolu jsem poslední, na koncertech bývám poslední, někdy si jako poslední sedím na vedení, jindy se jako poslední něco dovím, já jsem zkrátka Poslední - mimochodem, což mě přivádí k tomu, že je to docela zvláštní slovo, no nic).

Trochu už jsem začala s četbou a včera dočetla knížku Od Mnichova k 15. březnu. Nečtěte to. Ani to neotvírejte, nedívejte se na obal, nekontrolujte ani to, kolik má stránek, že to napsal nějaký Miloš Hájek, o to se nezajímejte. Nikdy jsem si nemyslela, že by existovala kniha, kterou bych měla chuť spálit jako Antonín Koniáš. Bylo to napsáno v roce 1959, ano, někteří z vás už tuší. Je to komunisticky laděná knížka, takže nepřítelem v tomto díle de facto ani nejsou tak nacisté jako česká buržoazní vláda, Beneš, legionáři, Hácha... Je to jako hrdinný komiks, kdy ti, kteří se měli statečně postavit za český národ v době té nejhorší a měli jej bránit vlastním tělem, zradili. Ale dopadlo to dobře, protože KSČ se objevila v modrých elasťácích, červených slipech a doletěla Československé republice pro vítězství. Uchránila tak dělnickou třídu před uhranutím buržoazie nechutně zkažené "legálním kretenismem". Lidé dobří, nedotýkejte se té věci, která má něco přes 180 stran. A pokud už byste museli, vemte si na to dezinfekci nebo kapesníček! Tfuj! To okamžitě vrátím majitelům, jímž je Severočeská vědecká kniha a doporučím jim, ať jí hned popraví na veřejnosti. Nechci si totiž nechat ujít rajčatovou válku.

Uff. Takže zpátky k dalšímu zpravodajství z mého světa, z Chrámu pro nebe. Pár dní jsem tu nebyla, jelikož už mi zase nešel internet. Tentokrát důvod znám, ale chlubit se vám s tím raději nebudu S vyplazeným jazykem .

Tak ještě krátce k nějakému doporučování a nedoporučování. Zdejší pár, jemuž výstižně říkám "holubičky", mi ze své skromné nastahované filmotéky pustil animovaný film Megamysl. Já vím, už takhle to zní, no, řekněme trochu přitrouble, alespoň tak to znělo mně. Ovšem "nesuď knihu podle obalu". Jistě, jedná se o komediální animák, to bezesporu, ale příběhem vcelku originálním, protože se zde setkáváme s absolutním záporákem Megamyslem, kterého prostě baví bojovat proti dobru a když ho nakonec nečekaně přemůže a stane se "zlým" a "ukrutným" pánem města, o které tak dlouho bojoval, začne mu dobro scházet. Pochopil totiž, že bez dobra nemůže být zlo a že jeho smysl života je proti němu bojovat. Nu, není to nějaký supr trhák, ze kterého byste padli na kolena a poslintali si tenisky, ale já byla zkrátka spokojená s tím, že je to trošku něco jiného, než mnoho jiných, praštěných animáků.

A co nedoporučuji? A zde také platí to heslo "nesuď knihu podle obalu", je knižní dílo Poselství jednorožců od české autorky Michaely Burdové. Nechci upírat té knížce to, že plane jakousi příjemnou magií elfů, lesů a kouzelných bytostí, ale už první kapitola dává vědět o tom, že se tu někdo mooooooc inspiroval Pánem prstenů. Navíc je to trochu naivní fantasy s předvídatelným dějem. A cesta ctnostné pětice za záchranou světa tu už byla nesčetněkrát. Musím zkrátka říct, že na to, jaký má knížka krásný obal a pěkné jméno, mne velmi zklamala. A to je co říct, protože jsem vcelku nenáročný čtenář. Samozřejmě počítám s tím, že každý na to má svůj vlastní názor, rozhodně vám svůj nevnucuji.

Tak, to je zatím vše, musím jít hodně rychle do města pro brambory nebo mi tu rodina umře hlady. Přeji příjemný podzim!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 1. září 2011 v 15:36 | Reagovat

Ojki, tak to přeji hodně síly, vytrvalosti a odvahy jak ke knihám tak k práci... Sama vím, jak to čas žere... Zajímavé, nesuď knihu podle obalu. Nejraději si totiž vybírám ošuntělé knížečky... ;-)

2 Vendy Vendy | Web | 1. září 2011 v 18:37 | Reagovat

Krásná a oslnivá fotka v samotném závěru.
O knize Michaely Burdové jsem už taky slyšela, a spíš v negativním slova smyslu.
Asi to nemusí být špatný, ale určitou naivitu a neoriginalitu to prý skýtá.
(Mám dojem, že ta holka je i na blogu... nebo jsem na blogu četla její propagaci.)
Není fantasy jako fantasy a napsat dobrý příběh není vůbec tak lehké, jak se zdá. Na blozích je hodně pisatelů příběhů, fakt je, že některé jsou náramně povedené (docela dost se mi líbily některé fan fiction povídky na téma Harry Potter a na téma Stmívání, bylo to dobře a čtivě napsáno a konkrétně Růženka z Rosie´s blogu měla fan povídky Twilight napsané snad lépe než sama autorka.
Tvůj článek jsem si přečetla se zájmem i s lehkou nostalgií, protože že školy už jsem dávno pryč a výšku jsem nedělala. Ale máš pravdu, vědět od každého trochu není vůbec k zahození, aspoň proto, že když se octneš v nějaké společnosti a o něčem se mluví, nepřipadáš si jak absolutní pako, ale jsi v obraze.
I když, odborné zaměření skýtá jisté výhody, zejména při hledání práce.
Zajímavá báseň na začátku, to byla tvoje?

(P.S. děkuji za pěkný komentář u Nesmrtelnosti chrousta...)

3 Mniška Mniška | E-mail | Web | 2. září 2011 v 9:06 | Reagovat

[1]: Mnohokrát děkuji za přání. A mimochodem, tos mi připomněla radostnou zprávu, že u nás v Lovosicích otevřeli nový antikvariát, z něhož jsem vcelku nadšená, už jsem tam jednu knížku koupila o heraldice :)

[2]: Nu, jak jsem tak už nějak naznačila, ta knížka je taková hezká a milá, prostě neurazí, když má člověk chuť na hezoučkou fantasy, chce se poflakovat s elfy po světě lidí, je to celkově takové příjemné počtení, ale čaroděj Orlin je prostě Gandalf a záporák celý Sauron, cesta hlavních hrdinů se také podobá cestě Froda a ostatních, se kterými se hobitci rozejdou. Ale asi nejvíc mi tam vadí ten jednoduchý příběh. Číst se to dá, ale pro náročné čtenáře to zcela stoprocentně není.
Jinak děkuji, krátká sloka je má, ten podzim mě prostě nutí veršovat.

4 Amelie Amelie | Web | 22. září 2011 v 11:10 | Reagovat

Moc hezký článeček. A antikvariáty miluju, škoda, že nemám čas se do nějakého zajet podívat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama