Miluji kakao, pampelišky a mléčnou dráhu

15. září 2011 v 13:22 | Mniška |  Nový vítr
Den se se dny dál shází a já stále čekám, jaký ohlas bude mít má báseň. Říkala jsem si, že bez dalších ohlasů nebudu psát nic dalšího, ale nápady na nové články mě svrbí, svrbí a svrbí a já nemůžu dál, než otročit svým geniálním, bezúspěšným myšlenkám.


Přiznám se vám, že už jsem napsala úplně poslední článek na tomto blogu. Vyčuhuje v rozepsaných článcích a já si každým dnem říkám, jestli by nebylo lepší ho vytáhnout na světlo. Jenomže jelikož je to úplně poslední článek, musela bych se držet závazku nenapsat sem už nikdy nic, takže s tím ještě nějakou chvilku počkám. Je to totiž přiznání toho, proč mě nebaví blogovat, ačkoli mám tu činnost velmi ráda. A také o tom, že snahy někdy nejsou odměněny.

V poslední době je vůbec všechno tak zvláštní a o to divnější to je, když přichází mé oblíbené roční období, které s sebou přináší tolik inspirace. Měla jsem pár osobních zamyšleních, po kterých jsem se cítila méněcenná, úplně k ničemu, hotová charitativní společnost na světovou smůlu, obyvatelka planety, kde se děje tolik špatného a smutného, člověk, jemuž se děje tolik nespravedlivého. Kde mám ještě pokračovat?

Možná už potřebuji jít do školy, abych neměla čas přemýšlet nad něčím takovým. Ale i škola má jeden aspekt, který mě rozesmutnil. Mimo svůj studijní plán si mohu do rozvrhu přidat jakýkoli předmět, který se vyučuje i na jiných fakultách a oborech. Narazila jsem na pár pěkných věcí, například na muzikálové herectví. Jaké však bylo mé zklamání, když na tančení a podobné věci, se vyžaduje zdravotní způsobilost, čímž však kvůli kolenu nedisponuji. Mimochodem, s kolenem prý už nejde dělat nic jiného než operace, která teprve zjistí, jestli půjde ta nemožná chrupavkovitá věc vůbec spravit nebo ne. Operace mě teda moc neláká a zákaz chození na nějakou dobu taky ne, ale bohužel je to jediná možnost.

O tom ostatním se snad ani rozepisovat nechci, protože i tak mluví samy za sebe. Do toho všeho mě kouslo klíště a pupínek po něm moc sladce nevypadá. Plasmovat se mi také nedaří, protože už se mi dvakrát stalo, že ze mě po zákroku vyteklo tolik krve, že mě z mdlob museli křísit. Takže na to už taky kašlu. Momentálně jsem nemocná a venku krásně svítí sluníčko. Tedy se zdravím to taky není moc OK.

Blogové kamarády se mi také nedaří získávat, ač bloguji a komentuji na cizích blozích jako vzteklá, což je další věc, která mě ukrutně mrzí. Stejně tak jako to, že na své články nemám ohlasy. Cítím se být prostě neschopná, nezajímavá, bezvýznamná. A neustále přemýšlím nad tím, jak to změnit.

Nikdo mě v ničem nepodporuje. Ani v tom, co dělám a ani v tom, co dělat chci. A přitom cítím, že to tolik potřebuji, právě proto, že mi to tak shází. Když se mnou chce někdo něco probrat, tak se hodně často jedná o nechutné vytahování se a pokusu udělat na mě tak oslnivý dojem, že bych snad nezahlédla v okolí ani to slunce na obloze, nýbrž jen tu hvězdu vedle mě. Nu, smůla se mi lepí na paty.

A přesto všechno mám ráda kakao, pampelišky, které teď už nepokvetou, šnečky na chodníčcích, které vždy přemišťuji do trávy, aby je náhodou někdo nezašlápl, pastelky, sněžítka a úsměvy a také hraboše polní, z nichž jednoho, kterého jsem u nás v lesoparku našla, jsem si chtěla odnést domů, jak mi přišel roztomilý. Ale Adélce (morčátku) by se asi takovýhle soused příliš nezamlouval.

A není tohle všechno stejně prostě jenom k smíchu? Úžasný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 19. září 2011 v 21:09 | Reagovat

Co to vidí oko mé? Poslední článek? Ne, to mi nedělej... Možná jsem teď nebyla pár dnů na tvém blogu (posledních pár dnů jsem tak vyšťavená, že zvládám navštívit tak pět blogů a víc ne), ale ráda se sem vracím.
Že ti nekomentují blogerky, když u nich píšeš komentáře? To zamrzí, věřím tomu, ale určitě se ti tady některé objevují. Vím že chodíš třeba k Berry, ale ta holka je teď asi víc zaneprázdněná, u mě taky dlouho nebyla... chce to vydržet.
Vím že jsem ti dávala radu s psaním komentářů na jiných blozích, a pořád tomu věřím, že se to vyplatí - ale fakt je, že jsem komentovala už na hodně blozích, ale jen asi čtvrtina z nich mi odpověděla a čtvrtina z té čtvrtiny se ke mně vrací, a já jsem za to ráda.
Fakt je, že ty blogerky by mohly mít trochu slušnosti a aspoň ze zdvořilosti ti oplatit návštěvu. Navíc tvoje články jsou osobité, zajímavé, nevěřím tomu, že by sem přišly a nenapsaly ani ťuk. Zkus vydržet a pokračovat. Ale na druhou stranu, psát blog by měl být z nějakého potěšení, radosti, psát blog by mělo vyvěrat z nitra, mělo by se ti chtít. Jestli máš pocit, že se musíš nutit, tak to stojí za zamyšlení... přinejmenším si dát pauzu.
Ale v každém případě, mě by moc mrzelo, kdybys tenhle blog zrušila nebo přestala psát. Protože patří mezi nejlepší blogy, jaké jsem viděla, a to jsem jich viděla hodně. :-?  8-)
Nevzdávej to!

2 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. září 2011 v 11:15 | Reagovat

Děkuji za povzbudivý komentář. Ono, já hlavně nebyla dobře naladěná, tohle září mi přichystalo mnoho překážek a na mě to prostě dolehlo a všechno se mě hrozně dotýkalo. Ještě teď se z toho tak trochu dostávám, ale snažím se, co to jde, abych nebyla fňuknou, ale snažila se postavit na nohy. Navíc, jak teď brouzdám po těch jiných blozích, začínám zjišťovat, že to není úplně od věci a že si přečtu mnoho zajímavého a rozhodně bych to neměla a ani nedělám jen proto, aby mi někdo odepsal nazpátek (i když, jak jsem psala výš, zamrzí to). Ale ne, nesmím a nechci se tomu špatnému oddávat. Číst jiné blogy mi začíná připadat fajn, člověk se dostane do spousty jiných světů.
Mnohokrát ti děkuji za tvou podporu. Já si tvých komentářů, ale i článků na tvém blogu hrozně cením a musím se přiznat, že mi tu bez tebe taky bylo smutno.

3 Vendy Vendy | 20. září 2011 v 14:35 | Reagovat

[2]: To je druhá věc, nejde jen o psaní komentářů a získávání návštěv (i když je to jeden z možných důvodů), ale jde i o to, že narazíš na pěkné blogy a fotky a obrázky a články, které tě něčím nadchnou, něco nového se dozvíš nebo se pobavíš...
A špatnou náladu může mít občas každý, nedávno ses zmiňovala, že jsi nemocná, to taky nepřidá... už je to lepší?
Špatné nálady přichází a odchází. A pak uvolní místo těm dobrým náladám a pak vznikají takové pěkné věci jako reportáže z Valdštejnskýc slavností, kytice květů, podzimní barevná videa a zajímavé úvahy...
Jsem ráda, že to půjde dál. Drž se a ať je líp!
(Všimla jsem si, že ti komentovala i Signoraa i Lucerna, to jsou príma holky.) :-)

4 Mniška Mniška | Web | 21. září 2011 v 8:28 | Reagovat

Ano, jsem ještě nemocná, na moje poměry už dost dlouho, děkuji za optání. A znovu děkuji za komentář, který mě hřeje u srdce. A jistě máš pravdu, obě mají sympatický blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama