Tečka za týdnem jednorožců

14. srpna 2011 v 13:41 | Mniška |  Nový vítr
Tento týden byl jakýmsi týdnem jednorožců na mém blogu. Vystěhovala jsem si jeden svůj pokojík z domu sblog sem a nostalgicky zavzpomínala na svou horlivou lásku k neexistujícím tvorům, jednorožcům. Ani nevím, proč jsou tato vznešená stvoření mými nejoblíbenějšími, snad je to tím, že jsem zářivého jednorožce vídávala jako malá v pohádce o Posledním jednorožci, snad je to pro jeho přítomnost i v historii (na pečetích, erbech nebo praporech, staré architektuře, z vyprávění aj.), pro jeho všudypřítomnost mezi magickým zvířectvem, nebo pro jeho nevinnou podstatu samotnou.


Opět mě chytla jednorožčí mánie. Ono to vždycky nějak přijde. Jednou se nořím do světa zaklínačů, netvorů, které je nutno zabíjet pro peníze pro ochranu zkažených lidí, někdy mám chuť vzít zas kouzelnou hůlku do rukou, navléknout se do pláště a chodit do internetové školy v Bradavicích. A často se mi posteskne po ryzí a nenucené nádheře posledního jednorožce a po jeho smutném osudu. Někdy se do takových světů snadno vžiji a já pohlcená příběhem jednorožky přemítám o tom, jaké by to bylo na jejím místě proměnit se z nesmrtelného a slovy neoppsatelně krásného jednorožce ve smrtelnou ženu, kterou neustále trýzní vybledávající vzpomínka na to, kým vlastně doopravdy byla. Jaký mučivý pocit bezbrannosti a bezvýchodnosti.

Už po několikáté shlížím pohádku a už po několikáté hned na to čtu knihu, zdá se, že se z tohoto příběhu zase dlouho nevymaním, z jeho pout. Hlouběji přemýšlím o tom, jestli jednorožci skutečně žili, či nikoliv. Jestli tyto tvory stvořila jen lidská představivost, která potřebovala pomoc vzkříšenou z jejich snů. Je pravda, že dnes je to ve většině případů nemyslitelné, neboť kouzla jako taková, pohádková magie - to je vyloučeno. Nevím, je to diskutabilní, mnoho lidí v magii věří, dokonce i já, ač ne přímo v tu pohádkovou. A v co člověk věří, to existuje. Alespoň v jeho srdci.

Ale ať už žijí jednorožci jen ve fantasy, nebo žili ve skutečnosti dávno před těmito věky, stejně vnímám tyto tvory tak jako by existovali. Stejně tak nedotknutelné, majestátní a vznešené, přesně jak je popsal Peter Soyer Beagle ve své knize. Stejně tak zářící, skvostné a ctihodné. Pohled na ně, který bere dech a dojemné slzy z očí. Taková je má představa, není to jen kdejaký bílý kůň s rohem, sem tam ušmudlaný, s prázdným pohledem a budící "pouze" obdiv, patřící koni. Jednorožec je něco tak vznešeného, tak čistého beze skvrnky, že by si nezasloužil na naší planetě ještě existovat. V našem věku nemá místo, v našem zkaženém světě, ovládaného lidmi.

Tento článek je takovou tečkou za týdnem jednorožců zde na blogu. Samozřejmě to neznamená, že je to k jednorožcům úplně poslední slovo. To nikoliv, v hlavě mám jiné náměty, které se týkají mých oblíbených fantastických zvířat a určitě vám také nabídnu i pohled na volné pokračování Posledního jednorožce, na novelu Dvě srdce, kterou se nyní chystám přečíst. S jednorožci jsme ještě neskončili, to téma nelze tak snadno vyčerpat, i kdybych už měla hledat jen další a další obrázky kolující internetovým vesmírem. Je ale na čase pokročit dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama