Jak to bylo s jednorožkou a s novelou Dvě srdce

18. srpna 2011 v 22:25 | Mniška
Slíbila jsem, že se ještě vrátím k novele Dvě srdce, která jen volně navazuje na úspěšnou fantasy Poslední jednorožec. A když už jsem u toho, rovnou bych chtěla zmínit, a to se bude týkat spíše milovníků této knihy, o okolnostech, za jakých byl příběh jednorožky napsán. Já sama jsem se totiž hodně divila, protože vám garantuji, že vše nebylo tak kouzelné, jak se na první pohled může zdát být.

Avatarem je výroční kniha románu, která u nás vyšla 2009, díky čemuž je tento vynikající příběh znovu zpřístupněn všem v knižní podobě. Než u nás totiž tato kniha vyšla, bylo jen velmi obtížné sehnat český překlad Posledního jednorožce. A právě tato kniha nabízí i rozhovor s autorem a novelu Dvě srdce, která získala v Americe dvě prestižní ceny.

Proto si nenechte ujít tento článek!


Už v předmluvě knihy Peter Soyer Beagle nastiňuje překvapivě hrůzné okolnosti, týkající se napsání jeho nejslavnější knihy. V dalším rozhovoru se o těchto okolnostech dále rozepisuje.

Kniha je plná kouzel, lásky, snů, naděje, o samotné podstatě života a o hledání. Člověk by si nejspíše řekl, že dílo, které Beagle stvořil, bylo vytvořeno, ne-li vykouzleno, v nádherném prostředí a s láskou. Bohužel tomu bylo přesně naopak. Americký autor Posledního jednorožce zpočátku nebyl příliš úspěšným spisovatelem. Tím se stal až později, až poté, co svět spatřil jeho jednorožku, a to se také nestalo hned; Peter čekal dlouho, než čtenáři jeho příběh začali zbožňovat, neboť kniha neměla prvně velký ohlas a lidé ji přijímali jen s velkými rozpaky. Ne. Beagle neměl život lehký, a dokonce se stalo, že jeden z jeho mnoha příběhů byl navždy odmítnut a žádné nakladatelství jej už nikdy nepřijalo.

V období, kdy byl Peter zklamán sám sebou a toto odmítnutí mu na sebevědomí nepřidalo, neměl mnoho peněz, které nutně potřeboval, neboť jeho budouci žena otěhotněla, byl vlastně na dně. A tehdy začal tvořit jeho budoucí nejslavnější dílo, které však z duše sám autor úplně nenáviděl. Když totiž začal psát Posledního jednorožce, šel odnikud nikam. Nejprve jen věděl, že musí něco napsat, musí získat peníze. A pak ho napadl jednorožec, protože měl zálibu v mytologii.

Posledního jednorožce psal úplně spatra. Nevěděl, kudy se má jednorožka dát, nevěděl, koho s sebou má po cestě vzít, do poslední chvíle, dokonce ani sám Beagle netušil, kde všichni ostatní jednorožci jsou, odpověď na tuto otázku našel sám až, když vešel na scénu kocour, sídlící na Moranově hradě. Nic tedy nebylo domyšlené. Tento příběh doslova vypotil, dřel se na něm a přemýšlel, jak s ním naložit, až se mu z hlavy kouřilo. Děj musel dokonce i několikrát přepisovat. Jak on sám doteď říká, tuto svou knihu z duše nenáviděl, jednak kvůli nesnesitelné námaze a i pocitu povinnosti, který vůči rozepsané pohádce měl, druhak nevěřil, že by jeho dílo, jeho nápad, za něco vůbec stál. "Navzdory vší spontaneitě je pravda taková, že práce na Posledním jednorožci byla špinavá, upocená dřina beze vší radosti; většinou. Je to vydřené a vymačkané z představ, které nikdy nevypadaly, že za moc stojí...celá ta kniha je především hloupý nápad sám o sobě, takže to vlastně nekazím tak strašně, protože líp to zkrátka nejde...Ta zatracená kniha doslova přetéká štěstím a já nemám zdání, odkud se tam vzalo. Přísahám, že si nevzpomínám, kdy jsem ho tam dal." Tolik z předmluvy knihy, ke které není, co dodávat.

Jediné, co Beagla alespoň trochu těšilo, byly básně a veršovánky, které považoval za třešničku na dortu. I se jmény, které svým postavám dával, se to má trochu zvláštně. Nevědomky jim totiž přiděloval příhodná jména. Například, co se týká jednorožky Lady Amalthey. Amalthea byla totiž v řecké mytologii koza, starající se o malého Dia, který se schovával před svým otcem, toužícím po tom ho sníst. Když však vyrostl, bylo nevhodné, aby se potýkal s kozou a tahal ji za rohy, v přátelském klání jí ale jeden roh zlomil, ten se proměnil v Roh hojnosti. Amalthea však zůstala jednorohá. Beagle psal, že druhá část příběhu se mu vykouřila z hlavy a v době, kdy Lady Amaltheu, jednorožku, pojmenoval, si vybavoval pouze první část. Tu druhou si uvědomil později. I s mnohými jinými jmény se to mělo podobně.

Slavný se stal i film posledního jednorožce a Peter vzpomíná, jak se hroutil, když zjistil, jaká firma dostane tento film pod svou režii (Rankin-Bass). Říkal, že touto firmou krajně opovrhoval, neboť kreslené pohádky, které měly Rankin-Bass ve svém ranečku, byly z jeho pohledu velmi primitivní. Nakonec, jak ale všichni fanoušci filmu vědí, pohádka se velmi povedla, takže můžeme říct, že držíme v rukou první úspěšnější film této "ubohé" firmy. Jejich první úspěch.

Jelikož se Poslední jednorožec stal velkým hitem, mnoho přátel radilo Beaglovi, aby své vyprávění oživil a vytvořil k němu pokračování. Ale ač bylo podobných proseb nespočet, Peter tuto možnost vždy tvrdě odmítl, protože se k příběhu zkrátka vrátit nechtěl. Nakonec se ale přeci po čtyřiceti letech nechal zviklat nápadem, že se však už přeci nemusí vracet k postavám z příběhu. Udělal to ale zase přesně naopak.

Novela Dvě srdce spatřila světlo světa a my se v něm setkáváme se všemi hlavními hrdiny z Posledního jednorožce. Do děje je však zasazena i nová postava, devítiletá holčička Zuza, která navíc celý příběh vypráví. Do vesnice, kde žije se svou rodinou, se nastěhoval lidožravý gryf, s nímž se však vesničané sami neumějí vypořádat. Proto nakonec po třetí a naposled vysílají prosbu ke králi Lírovi o pomoc. Ten za sebe pokaždé nechal jednat své rytíře, kteří ovšem nikdy neuspěli a z honu na gryfa se nevrátili. Zuza se tedy rozhodne vydat se za králem sama poté, co gryf uloví její nejlepší přítelkyni. Na cestě potkává Šmendrika a Drškovou Bětu (Molly) sešlé věkem, kteří se rovněž vydávají po dlouhých letech za svým přítelem, králem Lírem, na němž také nehty času zanechaly stopy.

Zde se pozastavím a podotknu čtenářům, kteří si sami chtějí dohledat tuto novelu a zjistit, jak příběh dopadl, ať zde přestanou číst. Zvědavci, nechť však dočítají dále.

Král Lír přijímá své přátele a Zuzu na svém hradě. Na první pohled by se však mohlo zdát, že Lír už je zkrátka natolik starý, že si sotva pamatuje na události, které se staly před pár minutami a nad ním samým vládne zmatení a stáří. Skutečnost je však jiná a ta v příběhu není přímo "zhmotněná" ve slovech, nýbrž jen naznačena. Lír nikdy nezapomněl na svou lásku k jednorožce, k Lady Amalthee. Nikdy se neoženil a nikdy ji nepřestal milovat a snad právě tato láska ho pomátla na mysli. Přesto, kdykoli zazní její jméno, nebo jen pojmenování jednorožce, rovzpomene se na svou roli hrdiny, vždyť kvůli ní se jím také stal. Proto Zuze vyhoví a se svými přáteli odjede na hon na gryfa. V lese se s ním utká, ale boj pro něj dopadne špatně. Šmendrik nakonec svou magií přivolá jednorožku, která gryfa po tvrdém boji skolí, Líra svým rohem však už neoživí, neboť jej přeci také milovala.

Konec spoileru.

Příběh končí příslibem dalšího setkání se Zuzou, je tedy proto velmi pravděpodobné, že Peter S. Beagle se pustí do dalšího pokračování. Navíc se chystá plno dalších knih, které s posledním jednorožcem souvisí a plno dalších projektů. Jestli se však uskuteční tyto nápady i v České republice, můžeme jenom doufat. Lákavý je však i plán na vydání Posledního jednorožce "Ztracené verze", jedná se totiž asi o osmdesáti stránkový materiál, který pojednává o počátečním putování jednorožky v moderním světě vedle dvouhlavého démona. To byl totiž původní záměr autora. Osmdesát stránek mu však stačilo, aby pochopil, že příběh se nemůže ubírat tímto směrem a začal úplně od začátku. Nakonec se dopracoval k verzi, jakou známe dnes. K verzi, k níž se upnulo miliony srdcí. A Beagle tomu na začátku vůbec nevěřil. Měl za to, že jeho příběh je nesmysl, jeho práce na této knize byla "ušmudlaná" a "upocená" a hlavně kvůli potřebě peněz, jež velmi potřeboval. Avšak právě tento "hrozný příběh" ho učinil slavným.





Tyto krásné Fanarty, které provázejí článek, jsem si vypůjčila od skvělých umělců na Deviantartu, kde jich najdete samozřejmě víc. A poslední fotografie je ukázka slečny, která si potrpí na cosplay a ušila si šaty, které na sobě měla Lady Amalthea ve filmu - přišlo mi to zajímavé :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 19. srpna 2011 v 20:11 | Reagovat

Ta poslední fotka je úžasná, slečna je šikovná, měla dobrý nápad a vypadá skvěle. Hotová lady Amaltheia.
Posledního jednorožce jsem zatím nečetla, jen jsem to viděla zfilmované... A jsem tím pohádkovým příběhem stejně nadšena jako ty. Je to dokonalé, včetně opilecké lebky, která strážila vstup do tajné chodby.
Je zajímavé, že tak úžasnou věc vytvořil člověk vlastně nerad, z donucení a prakticky proti své vůli. Opravdu si chci sehnat Posledního jednorožce jako knihu - a taky to pokračování, o kterém píšeš (a které jsem nedočetla, protože se chci nechat překvapit knihou).
Díky za tip. 8-)

2 aja aja | 25. února 2014 v 14:32 | Reagovat

ukažte mi ho :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama