Historie hraček a plyšáci

14. srpna 2011 v 15:38 | Mniška |  Truhla

Hračky jsou nepostradatelnou součástí lidského života. V některých případech to platí dokonce i u zvířat. Je tomu tak už odedávna. Hračka odráží dobovou kulturu, mění se postupem času, vlivem nových trendů, ale i tíhou potřeby a poptávky. A přece má vždy stejný cíl, rozradostnit, vykouzlit úsměv na tváři a také učit a rozvíjet se. Pojďme nyní krátce nahlédnout do tajemných zákoutí historie hraček, zejména pak plyšáků, kteří jsou oblíbení i u dospělých.


Na první pohled jde především o zábavu, a dokonce i děti tak hru vnímají, je však ale také pravdou, že hra vyučuje, a to není řeč pouze o hračkách, které napodobují reálný život. Bylo totiž dokázáno, že u dětí, které si hrají a spojují tak svou hru i s pohybem, probíhá intelektuální rozvoj. Můžeme dále mluvit o stimulaci smyslů a rozvoji motorických schopností. Naopak děti, které nemají tu možnost si hrát, se ve většině případů vyvíjejí nesprávně. Stojí tedy za to hru u dětí podporovat, neboť poskytuje nejen zábavu, kterou k životu koneckonců rovněž potřebujeme, abychom byli šťastní.

Hračky můžeme rozdělit podle podoby nebo dle jejich funkce: 1) Hračky, které napodobují reálný život a které učí děti o světě kolem nich (jde například o čajové servisy, lékárničky, kuchyňky, plyšová zvířátka aj.). 2) Hračky, které inspirují k řešení problémů (skládačky, dřevěné kostky). 3) Hračky, které rozvíjejí kreativitu (modelína, pastelky). 4) Hračky hudební, které podporují paměť, hru s ostatními dětmi. 5) Knížečky.

Ze starověku máme četné doklady o hračkách dětí té doby. Mnoho se jich našlo například ve hrobech dětí antického Řecka. Hrou se bavily pochopitelně i Egypťané, Sumerové nebo Číňané, od nichž pochází snad nejvíce hraček. Ve starověku existovaly hračky jako chrastítka, panenky, houpačky. Jojo a káču přivedli na svět Řekové, oblíbené byli i u Římanů. Cizí jim nebyly ani panenky ze 7. století př.n.l., kdy se poprvé vyráběly z hlíny. Teprve asi o dvě století později se panenka rozšířila ve Středomoří a poté do Evropy. Z těchto panenek vzešli později i cínoví vojáčci. Z Číny přišly karty, šachy, diabolo nebo oblíbení létající draci, vyrobení z hedvábí, papíru a bambusu. Také se věřilo, že tito létající draci zahánějí zlé duchy. Z Orientu dále pochází i dřevění koníci.

Pokročme dále do středověku, kdy rytířská kultura nevzbuzovala pouze zájem dospělých, nýbrž i dětí, které si hrály na statečné rytíře. Ve čtrnáctém století se objevuje dřevěný koník na malé tyči. Postupně se rozvíjejí i společenské hry, které zakořenily nejprve u šlechty, teprve později se dostávají k měšťanům a vesničanům. V sedmnáctém století se začínají vyrábět hračky ve velkém, zejména v Německu, konkrétněji v Norimberku, odkud se vyvážely především dřevěné hračky. Mimo jiné se staly v tomto období oblíbené domečky pro panenky. 19. století, tedy jinak století páry, přináší celou řadu užitečných objevů a v závislosti na této skutečnosti se vyvíjejí i hračky jako jsou zpočátku dřevěné vláčky, které se stávají elektrickými na konci století. Po roce 1903 se objevují i autíčka, koleje pro vláčky nebo miniaturní krajinky a stanice.

Konečně se však dostáváme k plyšovým hračkám, které začaly svou éru od roku 1903 v Americe. Tou dobou byl ve Spojených státech Theodore Roosevelt prezidentem a po něm získal plyšový medvídek nejen své jméno (Teddy), ale vlastně i životnost. Stalo se tak poté, co se objevila karikatura prezidenta jako vášnivého lovce medvědů, který se však neodvažuje zastřelit malé medvídě. To inspirovalo k výrobě plyšových medvídků a přestože se pan prezident nějakou dobu zdráhal, stal se nakonec kmotrem této hračky, která si zakrátko získala velkou oblibu.

Jak už dneska ale víme, plyšoví nejsou pouze medvídci, vyrábí se nesčetně druhů zvířat (kosatek, pejsků, beránků, tučňáků, hlodavců a mnoho dalšího), ale také fantastických tvorů (mimozemšťané, pegasové, draci aj.) nebo hrdinů, které známe z televizních obrazovek, či knížek. Plyšáci si svou podobou získali milióny srdcí na celém světě a stali se útěchou, kamarády, vzpomínkou nebo jistotou. Můžou být reální, roztomilí, měkoučcí a snadno objímatelní. Snad proto, že mají svou tvář, nejsou to jen kousky látky s knoflíčkovýma očima, ale pro mnoho z nás mají i duši a srdce. Takoví "plyšákomilové" si zakládají i své kluby, fora i časopisy, kde se chlubí se svými kamarády z dětství.

Ač se to může zdát neuvěřitelné i členové těchto "plyšákomilských" sborů se ptají, zda může plyšák třeba marodit, jestli může do pračky a zda smí cestovat se svým páníčkem. Nejsou to jen starosti malých dětí, kteří v plyšácích většinou vidí svého společníka, ochránce a přítele. Takže, jak je to s těmi odpověďmi na zmíněné otázky, jak to asi vidí děti?

Zřídka se stává, že plyšák onemocní, ale sám si všimne, když je nemocen jeho pán. V těchto chvílích je starostlivý, pevně se tiskne k pacientovi a snaží se mu dodat novou energii. Navíc, a to je nejlepší, citliví plyšáci vždy odhalí zdroj nemoci a snaží se pacientovi poskytnout úlevu.

S praním je to poněkud složitější, protože plyšáci se většinou štítí vody, takže je pro ně příjemnější vyprat je šetrně ručně v mýdlové lázni, ale leckdy se pračce nevyhnou, a proto je pak potřeba několik dnů na zotavení. Za odměnu protrpění přehršele pracího prášku a vody pak hýčkání :)

A jak je to s cestováním? Doma by se mu samozřejmě stýskalo. Problém je však nasnadě, je-li v pokoji více plyšáků, pak je potřeba pečlivě zvážit, koho nechat doma a koho vzít s sebou. Je nutné být spravedlivý. A co jsem tak četla (zda je to pravda netuším), že v Česku vznikla cestovní kancelář, která vašeho plyšového kamaráda proveze po památkách a vezme ho třeba i do restaurace a majiteli posléze pošle fotky z těch kouzelných míst.

Tolik ze světa tajů o plyšácích. Snad se vám článek líbil, snad to vše berete s nadhledem, snad se ale třeba i vcítíte do situace a víte, o čem je řeč :) A odkud jsem čerpala hlavně fakta o historii?


Časopis Claudia
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 16. srpna 2011 v 14:31 | Reagovat

To mi připomíná, jak jsem minulý měsíc vyprala našeho plyšového psa. Po vytažení z pračky změnil strukturu, tvar, barvu a byl tak strašně ošklivej, že si ho každý hned zamiloval...:D

2 Mína Mína | 17. srpna 2011 v 11:35 | Reagovat

Všecko nejlepší k svátku, Péťo :-)

3 Lucerna Lucerna | Web | 17. srpna 2011 v 22:38 | Reagovat

zaujmave, to stym cestovanim ma dostalo :-D plysak je naj spolocnnik, nikdy si nestazuje :-D

4 Mniška Mniška | E-mail | Web | 19. srpna 2011 v 11:41 | Reagovat

[2]: Mnohokrát děkuji za přání :) potěší

5 Berry Berry | Web | 21. srpna 2011 v 10:45 | Reagovat

Tak to cestování mě dostalo, já své tři medvídky poctivě vozím na puťáky (pak mi je ve stanu holky zabavovaly a očuchávaly, chudáčky malé) a vůbec, jsou to mí miláčci a bez nich ani ránu (však toho jednoho mám od 4 let a už 3x musel do nemocncice k babičce na přešití oblečení) :-D.

6 Luďka Luďka | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 12:23 | Reagovat

Mám ráda puzzle, líbí se mi teď nové soutěže, např.online hra o slevu je perfektní http://www.i-puzzle.cz/online

7 Guros Guros | 1. listopadu 2016 v 10:35 | Reagovat

Plyšáčky naše dvě děti milují...přemýšlím o koupi medvíka Me to You na vánoce- líbí se vám?

http://www.metoyou-eshop.cz/cs/612-zima-a-vanoce

8 Mniška Mniška | E-mail | Web | 11. listopadu 2016 v 22:03 | Reagovat

[7]: Děkuju za hezký komentář :)
Hlavně nečekaný, protože tenhle článek jsem napsala před pěti lety, takže se nestává, že by k němu někdo přispěl komentářem.
Jestli mají Vaše děti rády plyšové medvídky, tak jim medvídka Me to You pořiďte. Jsou strašně hezcí a heboučcí. Jedinou negativní věcí je, že jsou - alespoň z mého pohledu - dost drazí. Ale na druhou stranu, k Vánocům dáváme dárky, které bychom asi normálně nekoupili, takže podle mě je, to moc pěkný dáreček. Mám také ráda tyhle medvídky. A děkuju za odkaz, už se tam dívám potřetí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama