K čemu máš ten prst?

5. července 2011 v 10:09 | Mniška |  Tajemný altánek
Jelikož jsem fanda do sypaných čajů, připravuji si je doma vcelku často. Jednou jsem si tak odsypávala dávku do svého hrnečku z vysokého pytlíčku a já si všimla, že to jde ztuha. Normálně. když člověk potřebuje něco nabrat, sáhne po lžičce, protože ta je pro tyto záležitosti stvořená, ale ten den jsem nechtěla zbytečně vytahovat lžičku, když bych si čaj mohla ze sáčku odsypat i bez ní. Ale jelikož je oný sáček neprakticky zohýbaný u otvoru, moc dobře se ten obsah ven nesype. A v tu chvíli jsem si řekla: "A k čemu si asi myslíš, že máš prsty?"


Je zvláštní, že když má člověk prsty neustále při sobě (a neplatí to jen o prstech, ale i o jiných věcech), zapomíná je používat. Anebo lépe řečeno, nepoužívá je v těch chvílích, kdy má člověk po ruce jiné předměty, které naše vědomí chápe jako stvořené pro nějaký konkrétní účel a v té chvíli ho nenapadne, že si ten čaj můžu prsty vyndat a pomoct si s nimi. Člověka totiž napadne v té chvíli jen lžička, o níž víme, že slouží pro nabírání potravin. K tomu se ještě vrátím a vy se mnou, protože tam bude na vás nachystaný pokus, který se vztahuje přesně k této psychologické záležitosti. Nyní, když už jsme u té psychologie, chtěla bych tuto problematiku rozvést a podívat se na ní právě z psychologického hlediska a věřte, že i když to nyní zní vědecky a nudně, bude vás to zajímat. Inspirací mi byla knížka Záhady experimentální psychologie, konkrétně kapitola z ní Proč myslíme tak, jak myslíme, na kterou jsem si po této epizodě s prstem hned vzpomněla.

V našem případě, vinou toho, proč lidé často neuspějí v nalezení řešení, která se většinou sama nabízejí, je to, čemu psychologové říkají "vymezení problému", tj."způsob vyjádření problému nám vsugeruje omezení, která nejsou nutná a která nám zabraňují v nalezení možných správných řešení." Občas děláme tu chybu, že chceme problém přimo vyřešit, ale lépe bychom udělali, kdybychom jej rozvinuli, než rovnou řešili. Na ukázku tu mám pro vás jeden pokus:


Zkuste řešit problém, který je nastíněn zde na obrázku. Člověk se zde snaží přivázat k sobě oba provázky, ale jak to má udělat? Pokud totiž vezme jeden konec provázku, nedosáhne pak na ten druhý. Napadne vás, jak na to? Pokud se z vás někdo zapojí k tomuto pokusu a já nyní snažně prosím své čtenáře, aby tak učinili, časem vám nakonec tohoto článku napíši správnou odpověď.

Často se lidé ptají, zda zvířata také přemýšlejí. Mlčky ale většina z nás předpokládá, že pokud zvířata nemohou mluvit, nemohou tím pádem ani přemýšlet, totéž bychom si však mohli myslet i o hluchoněmých lidech. Zvířata rovněž přemýšlejí nad problémy, a to bylo dokázáno pokusem se šimpanzem. Ten byl uzavřen v kleci, kde měl k dispozici dlouhou tyč. Nedaleko jeho klece byly pověšeny banány a šimpanz v brzku přišel na to, že s dlouhou tyčí lze na banány dosáhnout a tím se k nim dostat. Když byly šimpanzovi dány do klece tyče dvě, začal obě nejprve zkoumat. Zanedlouho obě spojil k sobě a už si to se svou novou "dlouhou paží" vyřizoval s banány za klecí.

Už od narození je člověk matematicky vybaven, a to platí také o zvířatech. Pro většinu z nás je však předmět matematiky vcelku těžký, ale proč tomu tak je, když vlastně i mývalové chápou cosi z oblasti čísel? Počítání totiž není evolučně dané, ale bylo námi vynalezeno, vytvořili jsme nový matematický jazyk. Proto mnozí z nás vnímají matematiku jako těžkou, protože, abychom mohli srkz tuto vědu proniknout, musíme se zároveň naučit i nový jazyk a nám vždy není zřejmá symbolika se slovy.

N
∑ Xi / N
i = 1

Copak si myslíte, že je tohle za vzorec? Půjdeme postupně, jako kdybychom chtěli přeložit z francouzštiny slovo od slova.Lomítko "/" znamená vyděl, "E" sečti, "N" a "X" jsou proměnné, "i=1" - tedy začni prvním číslem v seznamu. Nyní máme přeložena slova z matematického jazyka, utvořme z nich větu: "Sečti všechna čísla na seznamu (Ek) a součet vyděl (/) celkovým počtem čísel v seznamu (N)." Takže, nepřipomíná vám to něco? Ve skutečnosti tento výpočet mnoho z nás za život použije, zvláště my školou povinní, kteří si chtějí spočítat, jak jsou na tom se známkami na vysvědčení. Tak už víte? Jde o vzorec pro výpočet aritmetického průměru - ten známe bezpochyby všichni, ale z tohoto vzorce by bylo asi těžké si něco takového vyvodit. Za to může ten náš vymyšlený, nikoli evolucí daný, matematický jazyk.

Matematikou už se ale dál zabývat nechci, protože vím, že je většina z nás, kteří matematice moc nerozumíme a ve škole jsme jej řadili jako nepříjemný předmět. I tak se už chystám ke konci, protože jsem tím téměř vyčerpala své poznámky a své vzpomínky na onu kapitolu z výše uvedené knížky. Jistě je toho však ještě mnoho, co říct k tématu Proč myslíme tak, jak myslíme, ale to si necháme zase na jindy, abych vás tím příliš nevyčerpala. A vy se, prosím, pokuste zapojit do oného pokusu s obrázkem. Věřte, že něco takového nemám z internetu, tak kdyby se někomu z vás chtělo podvádět, tak to tam nenajdete, alespoň ne přesně tento pokus, obrázek jsem si ofotila z knížky před mnoha, mnoha lety. A navíc tady nejde o správnou odpověď, kdyby si někdo myslel, že vás chci nějak posuzovat, jak jste chytří a jak ne - upozorňuji, že zde vlastně nejde o chytrost, je to psychologie a v této oblasti nejde o nalezení správné odpovědi, ale o zkoumání lidské psychiky, tak to mějte na paměti a zkuste nad tím sami popřemýšlet.

5.8. 2011: Odpovědí pro menší experiment na zjištění lidského uvažování je takovéto: Ano, skutečně stačí použít pouze nůžky, avšak nebudeme s nimi vůbec nic stříhat, jak bychom nejspíše předpokládali. Nůžky použijeme nikoli pro roli, pro jakou byly vytvořeny, ale pro roli zcela jinou; jako závaží. Přivážeme je ke konci jednoho z provázků a provázek rozhoupeme. Můžeme se tak dostat k provázku druhému a až se provázek se závažím přiblíží, chytneme jej a už můžeme oba konce přivazovat k sobě :) Těm, kteří na to přišli gratuluji a těm, kteří nikoli, chci jen vzkázat, že nemáte zoufat. Každý jsme originál, nikdo nejsme stejní a neuvažujeme stejně. Není zrovna mnoho těch, kteří by připustili možnost provést s nůžkami něco jiného, než stříhání, koneckonců pro tuto roli byly nůžky stvořeny :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 5. července 2011 v 11:11 | Reagovat

Děkuji ti za návštěvu a pochvalu. Opravdu, já se vehementně zabývám animačni grafikou. Jsem přímo závislá a jak něco vidím, už to musím animovat, nebo vodní hladinu rozbouřit a rozvlnit. Je to ale krásná a pracná závislost. Ráda jsem poznala tvůj blog. :-)

2 Vendy Vendy | 5. července 2011 v 15:11 | Reagovat

No, já bych přitáhla tu krabici a jeden provázek zatížila na té krabici nůžkami, tím by byl vlastně blíž. Pak bych přitáhla ten druhý a od té krabice bych vzala ty první. Mělo by to být v takové vzdálenosti, že človíček chytne oba špagáty. Ale nevím, jestli je to správné řešení.
Druhá možnost je vylézt na krabici a provázek odšmiknout. A přivázat k tomu prvnímu. Třetí možnost je, odšmiknout takhle oba provázky - a svážu je bez problémů... :-D  :-D  :-D

3 Vendy Vendy | Web | 5. července 2011 v 15:25 | Reagovat

Matematika je pro mě opravdu těžká a nepochopitelná, všechny ty trojčlenky, rovnice, integrály... Je pro mě moc imaginární, opravdu je to svérázný svět. Jako fantasy a scifi, jen se to dá zdůvodnit.
Je fakt, že logicky moc přemýšlet neumíme, jsme hodně zhýčkaní, pohodlní, naučení žít jedním způsobem. Představ si, že potřebuješ smést smetí a nemáš lopatku... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama