A jak Geralt bojuje proti plísním?

27. června 2011 v 14:12 | Mniška |  Nový vítr

Odpusťte mi prosím na úvod pár mých alibistických řádků, které si zase neodpustím já a to už mi budete muset odpustit, protože to bych zase neodpustila já vám. Následující krátký článek, je spíš takový můj výkřik ze stereotypní etapy života, taková, de facto moje přestávka, jíž momentálně chci trávit na blogu, po dlouhých 21 dnech od posledního článku. Jistě všichni víte, čím je to způsobeno, ano je to zase to vtíravé a neodbytné zkouškové období jednoho už absolutně zblblého a otráveného vysokoškoláka, kterému lidově řečeno už ze všech těch dat a informací vážně hrabe. Mám pocit, že ze všech těch naučených nutností lze uvařit písmenkovou polévku - otevřete pokličku z lebky, zamíchejte naběračkou v mém mozku. Takže než se zase pustím do učení o 19. století, dovolím si zde menší odpočinkové povídání; proč jsem si vybrala Geralta jako avatara k tomuto článku, zjistíte záhy. K tomu všemu už jen na úvod dodám, že než konečně opravdu životně a s plnou parádou zase rozjedu článkovou party na blogu, budete muset vydržet do pátka/u, kdy mám poslední zkoušku z českého novověku. Poté se vám budu věnovat opět nejen tady, ale i na vašich blozích a také na Jazyku našeho srdce (tedy blog o češtině), kam už jsem taky dlouho nezavítala.


Takže to byl úvod plný objasnění, která jste si stejně mnozí z vás určitě domysleli, ale jen pro pořádek. Momentálně mám před očima zamlženo, protože po měsíci a půl koukání na písmenka, slova, věty a souvětí vidím dost rozmazaně. Tudíž jsem konečně dospěla k názoru, že to chce krátký odpočinek. Sluchátka jsou připravena a hudba už se celá třese na to, aby mi mohla zase zaznít v uších. Volba jednoduchá, soundtrack ze Zaklínače; je tam totiž jedna taková moc pěkná, pro mě odpočinková a zároveň energii předávající skladba, kterou budete mít možnost si zde poslechnout. A v tu chvíli jsem si vzpomněla, jak mě můj oblíbený hrdina dokázal nedávno pěkně potrápit...

Jak už, mí milí čtenáři, víte, obstarala jsem si (a ne zrovna jednoduše - sběratelská edice není lízátko) druhý díl (mé) oblíbené PC hry Zaklínač. Samozřejmě jsem to musela vykdákat leckde, moje pýcha přitom rostla raketovou rychlostí až ke hvězdám. "Jo, frajerka to má doma..." Že jsem hru ještě ani neinstalovala do počítače je věc jiná; za a) mám stálé obavy, že by to nemuselo jít a mohlo by to tak překonat mé obrovské nadšení z vlastnictví a za b) kdyby to přeci jen skutečně šlo nainstalovat, nehnula bych se od toho a své škole bych řekla "báj, báj". Prostě jsem si řekla, že hned po zkouškovém to zkusím a do té doby svůj poklad nechám v klidu ležet na zemi, ať si odpočine od mých dychtivých a uslintaných rukou.

Ale ejhle, jednou za čas taky musím doma uklidit, že? A jelikož jsem alespoň už dlouho předtím poslouchala soundtrack z druhého dílu hry (mimochodem je hrozně moc povedený!), všimla jsem si, že mi CD leží na stole. Občas mě posedne taková uklízecí manie (ale v takovém tom smyslu, že musím mít všude hezky uklizeno, aby mi bylo bydlení útulné a - teď mě napadlo slovo přítulné, ale to jsem neměla na mysli - příjemné, aby se mi hezky učilo), takže to CD prostě nemohlo zůstat na stole, prostě ne! Rozhodla jsem se vrátit ho kam patří, do své sběratelské, oblíbené, úžasné krabice s vzácným obsahem. Jaké ovšem bylo mé zděšení, jakmile jsem jí otevřela...

Vyděšeně jsem si kydla na zadek a nemohla popadnout dech, v jakém šoku jsem byla! Chtělo se mi křičet a skoro mě popadl i epileptický záchvat...ne, samozřejmě si dělám legraci, ale menší panice jsem propadla, to jo. Nejprve jsem spatřila mokrý, načernalý papír - faktura - v pohodě, to můžu vyhodit, tu šílenou cenu už v životě vidět nemusím, ale bohužel skrývala hrůznější pohled. Celá busta od hlavy k soklu byla pokryta černou plísní! Úžasné to rozhodně nebylo. Veškeré mapy, přiložené "dopisy" byly navlhlé a zplesnivělé. No, vážně hrůza, mou pýchu za 2 200 kč napadla plíseň, která nestojí ani korunu!

Samozřejmě jsem ihned vyndala veškerý obsah z krabice a začala nervózně přecházet po místnosti jako lev v kleci...Hned jsem zavolala kamarádovi. Víte, a to je ještě větší ironie osudu. Ten kamarád, jemuž jsem se se svou zaklínačskou hračkou chlubila už když mi přišla, si tenkrát čuchl k oné bustě a s jistotou prohlásil: "Hmm, ale cejtim plíseň, sto pro, takhle fakt smrdí." Doteď nedokážu pochopit, jak jsem mohla jeho slova tak podcenit.

A teď jsem mu volala a musela uznat: "Měl jsi pravdu." "Dej to na sluníčko," radil mi. No jo, ale na severní straně paneláku už byl stín a slunce už viselo na obloze směrem na jih. Normálně bych to všechno v pohodě sušila na balkóně. Ale už od jara se nám na této jižní straně paneláku promenádují...hmm, jak to říct, "pracovníci" líní, kteří nám dělají zateplování, takže balkon je nepoužitelný. A teď, co s tim. Skoro mi nešlo se učit, jak jsem si nad tím lámala hlavu. Odpoledne přišla domů mamča. Vzala bustu, nastříkala savem a já s otevřenou pusou sledovala, jak se plíseň okamžitě ztrácí a naštěstí pro mě se nerozpadla. Postříkala mi i krabici, která sice trošku zežloutla, ale hlavně, že žije. To ostatní jsem nechala vyvětrat u okna. Nejlepší na tom je, že mamka se na mě původně zlobila, že jsem si místo oblečení koupila něco takového za tak hříšné peníze a nakonec to byla ona, kdo zachránil pár drahocenných kousků z mé vzácné sady, "vidiš, to je fešák," řekla na bustu, když si všimla, jak valím oči. A já můžu mluvit o štěstí, že knihu Artbook jsem z krabice vyndala už na začátku a do krabice už jsem ji zpět neuložila (už tehdy mi připadalo divně, že některé její stránky jsou trochu zvlněné jakoby z vlhka). A další štěstí spočívalo v tom, že jsem krabici otevřela dřív, než jsem to měla původně v plánu. Chtěla jsem tak učinit až po zkouškovém, kdy budu hru instalovat, což v té době bylo asi za devět dnů. Mohlo to být horší. A navíc ta plíseň na těch mapách vypadá docela stylově :)

To byla má krátká epizoda se zaklínačem. Pokud jste došli až sem, možná se teď plácáte do čela. Tak jednak, ano, přiznávám, že jsem trošku maniak, ale druhak mi šlo hlavně o to, abyste se aspoň trošku zasmáli, takže doufám, že to svůj účel splnilo :) Jinak odpověď na otázku, jak Geralt bojuje proti plísním je nasnadě. Najde si maminku se savem a má chlapec vyhráno. Sice hrozně smrdí, ale po boji s nestvůrami by taky nevoněl zrovna po fialkách, takže může být rád, že smrdí, ale žije. Protože v té krabici si zrovna sám moc nepomohl :)

Tak, a teď už slíbená skladba ze soundtracku a jako bonus akční video prostříhané z prvního a druhého dílu PC hry (autorem nejsem já, ale jakýsi Crytek66).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 2. července 2011 v 20:42 | Reagovat

Přestože jsi tenkrát Zaklínače přinesla těsně před deštěm, určitá vlhkost vzduchu možná zafungovala... Naštěstí jsi měla pohotovou mamku a Savo proti plísním!
Taky je dobré, že plíseň neschvátila nic tištěného (nebo aspoň ne tolik) - co se dalo omýt, se omylo.
Soundtrack jsem poslouchala, výtečný. A dívala jsem se na útržky z her, a můžu říct se slzou v oku, že je přeukrutná škoda, že Zaklínače neudělali rovnou animovaného, v tomto stylu.
Bylo by to asi lepší než ten hraný.

2 Vendy Vendy | Web | 2. července 2011 v 20:43 | Reagovat

P.S. - na Zaklínače si vzpomenu vždycky, když vidím tento klip z Hellboye II.
Myslím, že co se týká tančení se zbraněmi, mohl by se mu rovnat. ;-)  :-)

3 Vendy Vendy | Web | 2. července 2011 v 20:46 | Reagovat

Zapomněla jsem uvést ten klip - odkaz zde:
http://www.youtube.com/watch?v=TBBXRQHKFcE

4 Kajman Kajman | Web | 19. července 2011 v 21:02 | Reagovat

Geral by z tebe měl radost, jak jsi té potvorné plísni vytřela zrak.. :)

Naprosto chápu tvůj problém se zkouškovým i mozkovou polévku (u mě možná "mozek na květáček"). Každopádně pěkný blog a fajn článek.. :)

5 Mniška Mniška | E-mail | Web | 22. července 2011 v 14:25 | Reagovat

[1]: Toho hraného jsem viděla jen jeden díl, ale popravdě už si moc nevzpomínám o čem to bylo. Ale ano, myslím, že udělat Geralta animovaného by byl úspěch, když už takhle člověk vidí, jak se jim animace daří a je to paráda :)

[4]: Tak to mám radost, že si myslíš, že by měl Geralt rovněž radost :) a jinak mnohokrát děkuji za velmi milou pochvalu, budeš tu vítán kdykoliv

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama