Návrat z reality do reality

12. května 2011 v 18:13 | Mniška |  Nový vítr

Sice unavená, přesto zpět a doma. Jak jsem psala v předchozím článku, vydala jsem se se školou na pětidenní exkurzi na severní Moravu. Exkurze jsou pro nás povinné, přesto se předpokládá, že pokud už studujete historii, slovo "povinné" vás nebude trápit a vy vlastně pojedete dobrovolně, protože vás bezpochyby zajímají všelijaké památky, muzea a památníky...o tom přeci nemůže být pochyb. Jenže doba se mění hodně rychle a přestože je to několik desítek let, co lidé po studiu vydatně toužili, protože upřímně hladověli po znalostech, dnes už se ve většině případech vzděláním přímo pohrdá.


Krátce bych ráda pohovořila o oné exkurzi, abyste věděli, co mě zdrželo od mého zpravodajství na blogu. Zkusím to ale vzít trochu stručněji, protože je toho samozřejmě hodně, co říct.

V úterý jsme jeli brzy ráno vlastním autobusem z Ústí nad Labem v ukrutně deštivém počasí, které za celý den neustalo, ani nepolevilo. Namířili jsme si to do Přerova do muzea Jana Amose Komenského, kde šlo hlavně o výstavu o školství, takže rekonstrukce podob tříd od 17. století po komunisty, což bylo zajímavé. Byla tu však i výstava archeologických předmětů z pravěku a středověku na Přerově, v souvislosti s didaktikou i výstava ohromných sbírek motýlů a celá obrovská místnost se sbírkou hornin a minerálů (ocitla jsem se ve svém roztomilém šutrovém ráji - "Kelišová, nepokradeš!").

Ten večer nás ale čekalo to nejhorší - ubytování. Věděli jsme, že budeme spát ve Štramberku v chatkách, ale řeknu vám, bylo to dost nepříjemné pro všechny. Pro mě zvláště, když mám problém s prokrvováním končetin a kosu klepu i u nás doma, i když je přes dvacet stupňů. Exoticky pak působilo i následné sněžení, které na druhý den zanechalo téměř celý kraj pod sněhem. Ale dobře, ačkoli už jsem se smířila s tím, že asi umrznu, nakonec musím poděkovat za spolupráci svému spacáku, který se osvědčil natolik, že už mi pak dobrá nálada převážně vydržela na celý pobyt.

Ve středu jsme jeli do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, kde nám ukázali, jak fungovaly hospodářské budovy (mlýn, kovárna, pila aj.) na vesnici během 19. století. Následně na to jsme si zajeli na hrad Helfštýn a jelikož jsme nestihli technické muzeum v Kopřivnici, zakončili jsme den výstupem na rozhlednu ve Štramberku, kde jsme byli ubytovaní a kde jsem nakoupila hromadu štramberských uší - mňam! Nevěděla jsem, že i uši mohou být tak k sežrání!

Jenže ačkoli nás na exkurzi jelo 40 (bez dvou profesorů), na vyhlídkovou věž se nás vydrápalo sedm maximálně. Ostatní se nenamáhali někam vůbec lézt a někteří dokonce zůstali v autobuse.

Ve čtvrtek jsme jeli konečně do Kopřivnice do technického muzea, kde jsou vystavené staré Tatra automobily. Hned poté jsme jeli do bruntálského zámku, kde se ještě na nádvoří válel sníh a nakonec jsme dorazili do ubytovny v Šumperku, kde jsme měli rozchod. Ubytovna pro nás byla neobvyklým a obrovským zlepšením - člověk nemusel vytahovat paty z chaty, když potřeboval vodu v jakémkoli smyslu a pro jakýkoliv smysl :) a kuchyni jsme také měli při sobě. spacák jsem nemusela vybalovat, vyhřáté peřinky stačily. Prostě učiněný luxus! Přišlo slitování se.

Poslední den jsme objeli Velkolosinskou starou papírnu na ruční papír - poslední v republice, která dodnes funguje, dále renesanční zámek ve Velkých Losinách (konečně něco, co nevypadalo jako většina zámků, prostě chladná renesance). Poté jsme ještě zajeli na hrad Sovinec, kde jsme měli trochu problémy s obědem, neboť se zde nacházel jen jeden hostinec, který ovšem připravoval pouze zelňačku, párky v rohlíku (které jim za naší přítomnosti došly - já vím, rohlíků je fakt nedostatek) a langoše. Přímo ideální oběd, nemyslíte? Skvělé na tom bylo i to, že vše připravovala, inkasovala a obsluhovala jedna jediná slečna, která si na nás bude pamatovat určitě ještě hodně dlouho. Však my na ní také...takže než jsme všichni snědli své langoše, museli jsme objednanou prohlídku posunout asi o půl hodiny. Slečna asi jednou za čas pořádně zamakala...:)

Po Sovinci následovalo válení se na pokoji a pro většinu z nás i hokej se Slováky. Naštěstí ten luxus zahrnoval i televizi, takže zatímco se mé spolubydlící bavily o bydlení, písemkách a jistě i o klucích v kuchyňce, já večeřela v posteli s otevřenou pusou, čučela na hokej a "volovala" jedna radost! (chápejte - kluci, počítačové hry - hlavně pak střílečky, a hokej - to jsou jediné věci, které mě přinutí uchýlit se k té správné hodící se řeči. Hokej je tvrdá hra, rozhodně se na něj nechci dívat v holčičích šatičkách se sladkými výrazy - čumáček asistoval, miláček skóroval. V tomhle případě mi nezbývá nic jiného než zaútočit na Rusáky jako na vymaštěný hajzly! Pokud tu někoho pohoršuju, tak se omlouvám, ale při hokeji se opravdu jinak mluvit nedá, ba naopak ještě hůř). Ten den jsem měla radost - v koupelně tekla konečně teplá voda, navštívené objekty mne také uspokojily, teplé peřinky, napapkané bříško, vyhraný hokej, no, co víc si ještě na exkurzi přát?

Před odjezdem domů v sobotu, kdy se opravdu pěkně oteplilo - cítily to i ty moje vymražené člověčí prsty konečně - jsme ještě navštívili nádherný a vcelku profláklý hrad Pernštejn.

Takže ve výsledku se mi výlet moc líbil. Zpočátku tedy moc ne, na zimu hrozně trpím - i doma neustále nosím plyšové králíky na nohách, protože i v létě mi prostě mrznou končetiny. Ale jakmile jsem zjistila, že spacák spolupracuje, a to lépe, než jsem čekala, už to bylo jen lepší. Objekty, které jsme navštívili se mi také líbily a ve mně se probouzelo mnoho nadšení z architektury, úžasné moravské krajiny a mnoho dalšího. Ovšem jediné, co tomu prostě musím vytknout je to podivné lidstvo, které se exkurze zúčastnilo se mnou. Ve většině případů šlo skutečně o zhýčkané domácí buchty (jinak se to říct skutečně nedá), které se projevily hned zpočátku, když prostě odmítaly spát v něčem takovém jako je chatka, která nemá ani centrální vytápění. Že budeme spát v chatkách se vědělo samozřejmě předem, ale nyní lidičky zjistili, že ta ubohá dřevěná stavení nemají ani topení - no, to je přeci naprosto absurdní! No, řekněte, taky byste určitě nevlezli do něčeho tak nuzného! Takže někteří si zaplatili taxíka a šupem s ním do Štramberka do penzionu, někteří si mysleli, že si přilepší, když přespí v autobuse. No, víte, čekala jsem, že pojedu na výlet s vysokoškolákama, ne s lidma jako ze základky...

Jenže té většině lidí se prostě nezamlouvalo skoro nic. No, možná to bude taky tím, že ze 40 lidí s námi jelo tuším tak šest kluků. Kritika a pomluvy zaznívaly odevšud - to bylo vážně šílené! A pan řidič je neschopák, paní servírka je úplně blbá, vždyť kdyby řekla, tak my bychom jí se vším pomohli, učitelé jsou taky blbštajni, protože zařídili tenhle absurdní výlet, a dokonce si dovolili nás ubytovat v chatičkách - to byl vrchol všeho. Všichni byli blbci a samozřejmě zaznělo takových sprostých výrazů, že člověk opravdu nevěřil, že jede s vysokoškolákama, kuřáci všude, kam se člověk podíval. Můžu říct, že kdykoliv jsem projevila své nadšení třeba z krásného výhledu z věže nebo z hradu či z krajiny, byla jsem buď ignorována v tom lepším případě anebo totálně uzemněna tak, že to člověka dost zamrzelo. Někteří - no, vlastně většina - si dokonce v soukromí odhlasovala, že jako na Pernštejn rozhodně nepůjdou, to ať si učitelé jako nemyslí. Máme jet přece domů, tak proč bychom se měli ještě stavovat na nějakém Pernštejně? Samozřejmě si to odhlasovali, ale na férovku se s profesory z očí do očí nebavili, jen protestovali a pomlouvali tím způsobem, aby byli slyšet, ale odvahu říct svůj vlastní názor neměl asi nikdo.

Víte, myslela jsem si, že jediná motivace proč člověk studuje historii, je zájem, protože co jiného, když dneska strašně moc lidí dějepis na školách bojkotuje a nebaví je? Jenže na tomto výletě jsem se přesvědčila, že u nás na škole jsou rozhodně lidé, které dějiny nebaví a přesto je studují, nemají o ní vůbec zájem a na exkurzi vyrazili, aby si společně večer vyrazili do hospody na pivko. Tolik otrávených výrazů jsem nečekala. Říkám si, že je škoda, že takoví lidé vlastně na škole zabírají místo těm, které by to opravdu bavilo.

Takže ještě jednou, exkurzi jsem si nakonec užila, i když jsem z toho zpočátku měla velké obavy - na školní hromadné výlety osobně moc nejsem z mnoha důvodů. Ale nakonec jsem ráda, že jsem jela a nevzdala se například ohledně chladných chatek. Vytkla bych tomu ale fakt, že většina - opravdu skutečně většina lidí, která jela, byla nevděčná, věčně kritická, "revolučně" naladěná, plná nezájmu a naopak plná pohoršení a věčné nespokojenosti. A nakonec vlastně i trochu lhostejná k historii, kterou studují.

Tak, to je můj report z exkurze. Ještě dodám, že zkouškové období už je za dveřmi, takže odteď se tu články nebudou objevovat často a já ani nebudu příliš aktivní na vašich blozích, což mě mrzí, ale nedá se nic dělat. Zase nestíhám jako obvykle. "Nejlepší" na tom je, že zrovna v tomto, pro mě těžkém, období hrajeme hokej, který si rozhodně nechci nechat ujít - českému hokeji jsem fandila už od malička a na mistrovství jsem plně závislá. Tak aspoň, že naši hoši tak úžasně válí a já aspoň nemám špatné svědomí z toho, že jsem zanevřela na učení proto, abych se dívala na prohraný hokej. Takže lovu puku zdar!
P.S. Až bude čas, fotky z exkurze dodám!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 12. května 2011 v 22:07 | Reagovat

Když jsi říkala hodně, netušila jsem, že tak moc hodně. Ten sníh musel být příšerně šokující, fujki. To si vůbec nedokážu představit.
Skanzen v Rožnově mám moc ráda, byla jsem tam asi 2x a strašně moc se mi tam líbí (všechny 3 části) a nejvíc se mi líbí, když se tma pohybují i lidé v dobovém oblečení :-). Helfštýn též znám, každoročně tam máme hru, ale letos bude na Buchlově (problém s ubytováním). Na Helfštýnu je ale překrásně :-).
Mno a zbytek znám jen podle jména :-). Lidé jsou asi všide stejní. Nedávno jsem se o tom bavila se spolužačkou, že lidi, co studují víc škol a ani jednu pořádně, zbytečně zabírají místo lidem, kteří by pořádně chtěli. A u nás taky... Na exkurze se děcka těší, že se v noci tajně vožerou, poobjímají a kdo ví co. To já si spokojeně hajkám v postýlce a spacáčku (cizím peřinám moc nedůvěřuju), hraju karty s holkama, mlsáme čokoládu a žijeme si :-). A ráno fotíme ;-).Teda, tak to bylo loni ve východních Čechách, teď mě čeká Znojmo, už se těším :-).

2 Vendy Vendy | Web | 13. května 2011 v 18:53 | Reagovat

Ta exkurze byla opravdu nabita a to v pozitivním i negativním slova smyslu.
V jedné z řad musím politovat tu servírku, protože jestli měla sama připravit jídlo, obsluhovat a ještě inkasovat, měla opravdu co dělat.
V další z řad musím politovat vás v chatkách zrovna v té zimě - když prší nebo sněží, je to humus, protože vlhký vzduch je strašně vlezlý.
(Ale spát v  takové chatce by mohlo být příjemné třeba v létě, když je teplo.)
A v třetí řadě musím politovat tebe, že s musela snášet takové kretény (kreténky).
My jezdili na tábor pod stany, umývali se v potoce a v teplé vodě se koupali jednou za týden. Spaní v lese, noční hlídky a ranní cvičení na louce, aby se nám trochu rozproudila krev. Můžu říct, že to byla skvělá doba. A ty rozmazlenky jsou vážně rozmazlené, mně vůbec připadá, že dnes si každý myslí, že samozřejmostí je nový několikamilionový dům se zahradou a bazénem, dvě-tři auta v rodině, každé dítě počítač a plazmová televize.
Jenže ono to tak samozřejmé není... a ty děvenky, vyhýčkané a rozmazlené, bych si ráda představila někde na puťáku.
Vidím, že jste měli pěkný okruh a celkem zajímavě vybrané objekty. Že ses nadchla nad některými věcmi, to si nevyčítej, naopak, je to kouzelná schopnost, a jak je vidět, každý tu schopnost nemá.
Kuřáky neřeším, bo k nim patřím taky, aspoň zčásti určitě, hokej řeším jen z doslechu (jsem příšerná, ale neviděla jsem jediný hokejový zápas. Což nebrání tomu, abych nepřestávala našim fandit, žejo, po tom, co předvedli posledně Rusi, fandím našim dvojnásobně.)
Velké Losiny a Šumpersko byla tuším oblast, kde se konaly hony na čarodějnice a čarodějnické procesy. (To jsem si oživila 16.dubna, kdy jsem dokončovala video s písní Čarodějnice z Amesbury.)
Myslím, že ta exkurze byla dost dobrá! A pěkně jsi to popsala... Hlavně se drž toho, co tě baví a nenech se těma blbkama otrávit natolik, abys začala smýšlet jako ony... Ty máš určité zájmy a jsou rozhodně lepší než to, co si obléct, jakou značku si vybrat a jakou kabelku si vzít k botám. (Nebo jaký mobil ke kabelce... :-D)

3 Vendy Vendy | Web | 13. května 2011 v 18:57 | Reagovat

P.S. dík za pochvalu mého nového designu, sama jsem z něho unesena, nebo spíš z toho barevného ladění. Povedlo se mi to spíš náhodou, layouty dělat neumí, prostě jsem nastavovala pozadí stránek a okrajů a jako pozadí jsem si vybrala jeden vzor z Power pointu. Šeřík jsem k tomu přidala, protože barevně ladil a protože mi to připadá jako májová kytka.
P.P.S. k těm depkovým článkům, občas mám prostě propady a chvilky, kdy jsem docela špatná. Je jedno, co se mi povedlo a co ne, protože v ten moment všechno stojí za belu. Starou. Ale to zas pomíjí a jsem tu zas v dobrém rozmaru, tím spíš, že je venku hezky.

4 Mniška Mniška | E-mail | Web | 20. května 2011 v 12:32 | Reagovat

Děkuji za kladné ohlasy, za pěkné připomínky i opět za povzbuzení. Navíc mě tak nějak ještě povzbuzuje, že to tam asi znáte, takže tak nějak sami víte, jak jsou ta místa pěkná. No, musím říct, že na Moravu ještě určitě někdy pojedu, moc se mi tam líbilo.

[3]: Jinak jsem ráda, že už jsi zase mezi živými ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama