Buď svůj

30. dubna 2011 v 9:06 | Mniška |  Pergamen a brk


Tato úvaha o tom, jak i ctnostné heslo, které bývá vnímáno jako utopistické poučení do života, může za sebou táhnout i negativní vagónky, spatřila světlo světa na mém "rodném" blogu 8.9. 2010. Nyní se k ní opět vracím.


Téměř většina dnešních animovaných filmů pracuje právě s mottem "buď svůj!" Velmi dobře je to vidět například na animáku Happy feet; hlavním hrdinou je tučňák outsider, který se musí zachovat hrdinsky, aby si ostatní uvědomili, že jeho neobvyklá schopnost, kterou všichni odmítají, je velmi užitečná a dobrá. Buď svůj! Tato hlavní linie se objevuje ve většině animácích. Sledujeme jednoho outsidera, který, přestože patří do jedné rodiny jedné smečky, je odsuzován kvůli svému odlišnému zájmu, osobnosti nebo vlastnosti. Nakonec stejně všichni přijdou na to, že bylo nesprávné jej kvůli něčemu takovému diskriminovat, protože každý jsme jiní a každý jsme svým způsobem výjimeční. A to je morální ponaučení.

Osobně animáky této doby už dávno nesleduji, protože všichni využívají této tématiky pro komerční účely a ať už chcete sledovat příběh želvy, medvěda nebo včely, nový kabát má zakrýt stejný příběh, který ovšem není založen na skutečnosti. Buď svůj! Tohle je nám neustále vtloukáno do hlavy, a kdo tě nechápe, není tě hoden. Tahle moralistní fráze by byla v pořádku nebýt právě toho, že je to ustavičně všude propagováno. V různých podtextech tohle můžete vnímat leckde, ale snad čím víc tohle víme, tím méně si to uvědomujeme. Buď svůj! Cítíte ještě tu hloubku, kterou by tato fráze měla vyzařovat? Nebo už pomalu také jen vidíte dvě slovíčka?
Buď svůj! Jak vznešené a nadnesené! Ne. Nechci se bouřit a ani nechci bořit ideály. Já sama jsem idealistka, která se neustále vznáší někde nad zemským povrchem. Ale bohužel rostu a růstem se nezabývá pouze mé tělo, ale i mozek, vědomí. Vždycky se mi líbily fráze s notnou dávkou moudrosti a míru a vždycky jsem si říkala, že i když vyrostu, nepřestanu své ideály, ač v dnešním světě "out", hájit. Proč vy všichni dospělí přestáváte věřit tomu, že skutečná láska všechno překoná, proč přestáváte mluvit pravdu, opouštíte své přátele a děláte maximum pro peníze? Proč odsuzujete lidi za jejich názory a za to, jak vypadají? Já jsem jiná, než vy ostatní a věřím, že mé ideály přetrvají. A ony přetrvaly. Ale v jaké podobě. S trochou dávky skepse. Stále na své ideály věřím, ale už vím, že nejde všechno tak hladce a že lidé ta jednoduchá a krásná motta opouštějí. Ale proč? Vždyť to OPRAVDU zní SLADCE a JEDNODUŠE.

Buď svůj! To je oč tu zrovna běží. Buď svůj, nehleď na ty pokrytecké úšklebky lidí, kteří ti závidí a jsou sobečtí. Ale nestyď se za to, co vyznáváš, co máš rád a jaký názor máš na věc. Buď svůj a nepřetvařuj se, abys nebyl zrovna tak pokrytecký jako ti, kteří se ti smějí za to, jaký jsi. Protože je to správné. Přetvářka patří ke špatným vlastnostem a to není správné. Buď svůj! I za cenu toho, že tě ostatní nebudou mít rádi. A tady je ten kámen úrazu. Stojí to za to, když vlastně nakonec máte místo kamarádů jen nepřátele? Jistě. Jako správná idealistka a správná bojovnice za správnou věc bych sama řekla: Ano, cenu to má! Ale dnes do toho přidám trochu skepse.

Víte, abyste mohli být skutečně svoji a na nic si nehráli, k tomu potřebujete vlastně i spolupráci a prozřetelnost ostatních lidí. Sami na uskutečnění motta "buď svůj" prostě nestačíte. Ono je sice skutečně hezké, že se nepřetvařujete a jistě to má svou hodnotu, ale hlavně pro vás samotné, pro vaše srdce. Ale pokud se ocitnete dlouhodobě ve společnosti těch, kteří nechápou tu magickou frázi, kteří si neuvědomují, že povrchně odsuzovat není, nebo možná je moderní, touhle pěknou nadnesenou frází si hodně uškodíte. A může to mít následky i na vaší psychiku do budoucna. Buď svůj! Má to podpořit vaši morálku a vlastně i navazovat přátelství, ale v mnohých případech to ve skutečnosti může ublížit. Ta fráze je spíš pro silné lidi, kteří snesou hodně.

Abych nemluvila jen do větru, vím, proč něco takového říkám. Sama se snažím být neustále svá, ale s mou upřímností je těžké nemít nepřátele a naopak mít kamarády. V podstatě jsem se většinou řídila jen takovými pěknými frázemi, protože jim skutečně věřím a mám je v úctě, nikoho nepomlouvám (ani mě to nebaví), na nikoho na ulici neukazuju, jak hloupě vypadá (respektuji každého styl), nikomu nic nevyčítám, snažím se s nikým nehádat, ale udržovat dobrý vztah založený na míru. Bavím se s lidmi o tom, co mám ráda, co mě baví a jaký pohled mám na svět. Prostě bych o sobě řekla, že nejsem mrcha. A jak se ke mně chovají někteří lidé? Bez toho, abych se na ně jen špatně podívala proti mně přímo organizují skupinky lidí. Nebo se se mnou přestávají bavit, ale důvod to nemá. Vím, že ne, protože mé svědomí je naprosto čisté, naprosto! Tím nechci říct, že jsem naprosto bezchybná, dělám chyby jako každý a bot už jsem udělala nespočet, ale když si svou chybu uvědomím, snažím se jí napravit - samozřejmě, že si to člověk někdy neuvědomí hned, ale až později. A navíc, jelikož je mým zvykem dávat další šance nebo si o vzájemném vztahu promluvit, mám také bohaté zkušenosti s tím, kdy jsem se dotyčného zeptala, zda-li proti mně něco má, nebo jsem mu udělala něco, co se mu nezamlouvá. "Ale vždyť ty jsi mi nic neudělala, všechno je v pohodě, a to, že jsem na tebe minule nepočkala, to bylo proto, že jsem si tě jen nevšimla..." zněla odpověď jedné z mých velmi dobrých kamarádek. Zvláštní bylo, že po tomhle rozhovoru, který jsme zakončily hezkými zážitky, se se mnou postupně přestávala bavit úplně. Už po druhé. A nebyla jediná, kdo proti mně také nic nemá, ale kuje pikle, jak nejvíc to jde. Zkrátka tím chci jen říct, že se chovám tak svá, jak jen dokážu, upřímně s ostatními jednám, ale občas se mi zdá, že mám stejně více nepřátel, než přátel.

Ovšem, nechtěla jsem tento článek zaměřit pouze na sebe, měl to být příklad, osobní zkušenost, která dosvědčuje, jak i krásné, morální a mírumilovné fráze mohou život komplikovat. Sama už se s něčím takovým, pro mě celkem běžným, vyrovnávám celkem dobře, protože si začínám zvykat. Ale lhala bych, kdybych nepřiznala, že mi tohle také občas dělá vrásky a je mi z toho smutno. Nicméně na vás nechci apelovat, abyste se okamžitě přestali řídit takovými nesmysly jako je motto "buď svůj". Je důležité vědět, jak s tím zacházet, kdy toho můžu využít. Nic nejde aplikovat na všechno, protože se může stát, že klopýtnete a odřete si koleno, nebo si rovnou zlomíte nohu. Je potřeba být v dnešní době na taková moudra opatrní, řídit se jimi pro čistotu vašeho srdce a pakliže jste dostatečně silní a také flexibilní v myšlení. Umět je moudře modifikovat tam, kde je to potřeba, koneckonců nic není pořádně a pevně dané. Žijeme v době, kdy jsou lidská pouta velmi křehká a komunikace je složitá. Přes celá tisíciletí jsme si vytvářeli jazyk, kterým dnes klidně můžeme zacházet přímo s mistrnou galancí, ale ani tak si pořádně nerozumíme.

Buďte svoji, přátelé, ale tam, kde jste si jisti, že ostatními nebudete roztrháni na kousky. Vždyť abyste se mohli chovat podle svého, musí ostatní kolem vás chápat a využít prozřetelnosti, že bez vaší čisté osobnosti, nejste tou zářící hvězdou, kterou je každý z nás. Bez lidí okolo vás, ani nemůžete být svoji, nechováme se vždy stejně, ale podle toho s kým zrovna jednáme.

the one
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 30. dubna 2011 v 18:53 | Reagovat

Myslím, že jsem ten článek u tebe četla... a je pořád aktuální.
Ještě by mě zajímalo, pořád je to týž problém? Nebo je to trochu jiné?
(P.S. - ještě chci pochválit perfektní obrázek. Hodí se k úvaze...)

2 Berry Berry | Web | 5. května 2011 v 10:26 | Reagovat

Buďte sví, rozkopejte město, buďte násilní, zabíjejte při naštvání... I toto by mohla být interpretace. Vše má své hranice do kladů, i záporů.
Musíme být sví, aby nás společnost nezotročovala svými pravidly, abychom doma nezmlátili manželku při vypouštění páry. Ale musíme také poslouchat pravidla, aby nezvládla anarchie, nepořádek a podobně.
Zkrátka jsi to řekla.

3 Mniška Mniška | E-mail | Web | 12. května 2011 v 19:32 | Reagovat

[1]: No, v tom článku jsem původně mluvilo o konklrétním problému, který už není aktuální, ale je fakt, že když jsem sem článek kopírovala, okleštila jsem ho o ty nejkonkrétnější zmínky, aby to vypadalo trochu obecněji, protože v tomto ohledu mám problémy stále, zase s jinými lidmi. A díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama