Foto nespí

29. března 2011 v 22:49 | Mniška |  Pohledy do studánky


Takže podle valného ohlasu v komentářích na poslední dva články je mi jasné, jak se mnou sdílíte jarní náladu :D Ano, chápu to, začátek jara a volání po něm už může být docela zprofanované a stereotypní. Navíc sem v poslední době vkládám spíše úvahy, takže jsem se rozhodla, že nyní vám dám na chvilinku pauzu a nechám odpočinout vaše mozkové buňky (ne, že mi pak zlenošíte!). Vyjádřeme to obrazem. Ne, že bych vyfotila něco absolutně nepřekonatelného, něco, co musíte bezpochyby vidět, abyste o tom hned druhý den mohli někomu povykládat, ale rubrika s Odrazem života je poněkud prázdná...je potřeba zahltit schránku, že?

Varování! Fotografie neobsahují kompromitující materiály, neobsahují ani oříšky a jsou čistě bez parfemací. Pro alergiky hloupých příspěvků je tento článek naprosto nevhodný! Pro alergiky na dobré příspěvky je vhodné doporučení: svažte si ruce za záda, ať si zbytečně neotlučete čelo, popřípadě zarudlé dlaně. Děkujeme za pochopení.


Začněme malým dobrodružstvím mojí malé Adélky nad ještě menším dobrodružstvím: To se tak malé guinejské prasátko pojednou rozhodne, že by nebylo od věci vydat se na honbu za pokladem. A hle! Mise byla skutečně úspěšná! Není to žádná utopie, přátelé! Jen to chce vhodnou tlapku na vykopání onoho lahodného pokladu.
Ups! Ono se mi to drobátko rozsypalo! Krumpáč v podobě kelímku není vhodný - poznámka pro příště. Naše milé morčátko si nasypalo více, než kdy mohlo sníst. Ono vlastně mohlo, ale ne naráz a kdo to po ní bude vůbec uklízet?
Já jsu tak nevinné! (Jistě! Známe svá morčátka. Dnes opět spáchala zločin na obývákovém koberci přibližně ve 21:34 večer středoevropského času). Takže hodná víla zakročila a řekla svému morčátku: "Milá, Adélko. Každý dělá chyby. Vůbec nevadí, že jsi zaneřádila obývák a že sis nasypala více, než můžeš najednou sníst. Obžérství není dobrá věc, pamatuj na to!" A tak morčátko vše pochopilo, víle se uklonilo a nechalo jí všechno uklidit po tom, co si odběhlo do klece. Ne! Takhle to teda vážně nebylo, krom toho, že mě nechala to za ní uklidit, samozřejmě. "Tak jsem se pěkně napapala, chutnalo mi. Čau!" řeklo spokojeně morčátko a s nacpaným bříškem si zaběhlo do své klece.
To je ona armáda kuřat, o které jsem se již zmínila - aneb šedesát kuřat. Z vojenské terminologie, to máme skoro rotu, přátelé. Jestli se nepletu máme tu četu a dvacet kuřat nám tu přebývá. Nevim, co s nimi, deset jsem jich už koupila, takže jich nám přebývá deset. Takže to máme jednu četu a jedno družstvo kuřat. Zapamatovat! Budeme z toho psát písemku, děti moje.
Než jsem tento exkluzivní perníček snědla, bylo nasnadě ho zdokumentovat, abych si mohla stále opakovat jeho lahodnou chuť! Ochutnejte také! Poleva je nechutně kalorická, zato neskutečně dobrá!
Toto je má čajová souprava s rýžovou keramickou miskou navíc jako bonus - to byl velmi chytrý a důmyslný dáreček k narozeninám od mé kamarádky Květy. Přátelé, pokud náhodou nedodělám školu, pokud se nedostanu na žádnou jinou, rozhodla jsem se, že až budu velká...(nebudu cukrářem), ale gejšou. Čaj, myslím, nalévám vcelku elegantně. (Ten ubrus nešel vyprat...ne, dělám si srandu :D)
Tady jsem si trochu hrála se sladkýmibarevnými bonbónky, které jsem se ještě neodvážila, pro jejich jedinečně přesládlou "ceckovou" chuť, nabídnout mým kamarádům. To tak, a dopadlo by to stejně jako s těma pralinkama, co jsem dostala. Všechno snědený!
Za tímto dalším pokusem se skrývá svíčka. To byste určitě neuhodli. Sama jsem ji takto naaranžovala a přidala k ní čtyři usušené hlavičky růží a vypadá to jarně kůl :)
Na závěr si neodpustím jednu "hlášku". Už je sice hodně stará, ale přeci se jí pořád směju. Problémem bude, že vy ji asi nepochopíte, protože je to hláška jednoho blogaře, kterého tedy neznám a už ani neznám jeho blog, ale jeho větu jsem si musela zkopírovat, protože mě bavila :D Když jsem tak šmejdila po nějakých zajímavých blozích, narazila jsem na takový, jemuž kupodivu šéfoval kluk. Jeho článek byl o pár větičkách, kdy popisoval, že musel jít k zubaři a jak a co mu to tam vůbec dělali. A pak přišla ta věta, která mě dodělává ještě dnes (čím dál tím víc mám strach, že to se mnou nebudete sdílet): "kur... :-( si furt říkám, vole nežer už to sladké :-)" Víte, nejvíc mě na tom asi baví ten kontrast s vulgárním slovem "vole" a spisovným slovem "sladké" a zakomponování smějícího se smajlíka do věty. A když si na to vzpomenu, tak mě to dostává, vážně :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elise Elise | Web | 31. března 2011 v 17:59 | Reagovat

Kuřátka jsou naprosto luxusní ;-)  :-D  a díky za komentář :* šíleli to ani ne :), to spíše u jiných skupin :-)

2 Vendy Vendy | Web | 31. března 2011 v 20:07 | Reagovat

Protože jsme národ tolerantní. A tak jsme schopni sprostě nadávat, slušně mluvit a k tomu malovat smajlíky, kteří změkčí ostrost slov. A někteří experti do dokážou v jedné větě... :-D  :-D  :-D
Krásné morčátko, úplně sexy účes. S tím překlopením bašty mi připomnělo naši demoliční četu (kočky), které se naučily otvírat zavřenou pikslu. Takovou tu půllitrovku od jogurtu, kde je víčko zaklapávací. Tak oni už to dokážou odklapnout...
Další fotečky jsou taky parádní. A vidím, že máš i nějaký náramný program na úpravu. Jak jsi dělala ten plamen svíčky s růžičkami? Paráda!
A máš opravdu krásnou čajovou soupravu. :-)

3 Berry Berry | Web | 31. března 2011 v 20:34 | Reagovat

Tak ta věta na konci mě dostala :-)))). Fotky jsou úžasné a komentáře k nim naprosto excelentní. Neseš mi jaro domů do postýlky :-). Děkuji moc, těším se na další dávku.
P.S. K sobě jsem ti odpověděla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama