Žlutá, modrá, zelená

25. ledna 2011 v 21:58 | Mniška |  Nový vítr
avatar

Nadešel opět čas, kdy cítím, že je mou povinností vás opět trochu informovat, neboť mám opět o čem mluvit.

Možná jste si někteří z vás všimli, že po mé pohádkové reportáži zde přibyly dva mé nejstarší články z sblogu, a tedy můj stručný () "Mniškopis" - co mě zajímá, co mám ráda, zkrátka co vám mám povídat o mém rozporuplném andělském já , však vy víte, jak sladký andílek já jsem (škoda, že tu není nevinně se zubící smajlík :D). Byl tak skvěle sepsaný, že nemělo cenu vymýšlet něco úplně nového (dnes se stejně všechno staré zase vrací a předstírá se, kdovíjak to není excelentně nové), ale připsala jsem k mému Mniškopisu pár nových odstavečků, abych opravdu nezůstala jen u toho předstírání staré-nové. Vzkřísila jsem také svůj úvodník, dneska už bych to asi líp nenapsala. Počítejte však s tím, že to nebude to jediné, co jsem sem z mého rodného blogu přestěhovala. Jednorožci stoprocentně potáhnou se mnou, všecko to moje stádo obrázků a textu. Vzlétnou i mí fénixové (a vyrazíme do boje, to jsem si přála říct :D) a...pak uvidíme, co dál.

Ale před tím, než budu mluvit trochu obecněji o mém blogu, ráda bych vykecala ještě něco konkrétnějšího. Protože vám to musím doporučit, samozřejmě, dělám to pro vás ;) V neděli jsem totiž měla tu čest a po několika letech dostala velkomyslným darem (nevím, čím jsem si to zasloužila) možnost vidět muzikál. Šlo o Robina Hooda, přiznám se, že když mi to bylo řečeno, nijak jsem si to nespojila s tou show na Primě a se známými osobnostmi, které zde vystupují, takže jsem se svou vědomostí v nevědomosti vstupovala do neznáma, ale přes mou počáteční nejistotu, co to bude, jsem byla nakonec neuvěřitelně nadšená. Když to srovnám s Kleopatrou a Bídníky, které jsem viděla před několika lety, vidím tam celkem velký posun, co se týče písniček směrem dál do nové doby. Muzikál Robin Hood jistě spadá pod něco nového, přizpůsobené dnešku (je ale jistě možné, že jsem zase sto let za opicemi a nový nádech mají dnes téměř všechny muzikály, jen já zas vím houby), takže nechyběla elektrická kytara v muzice (což mi ovšem nebylo proti mysli), sem tam nějaké vulgarismy, spojení "doktor práv" Robin v té době jistě znát také nemohl ...hodně jsem se zaměřovala při vystoupení na slova písniček a na to, že jakoby přesahují melodii, že do ní nejsou napasovaná. Hmm, jak jen vám to mám říct, abyste to správně pochopili. Slova si dělají co chtějí, neřídí se melodií, to ona se má přizpůsobit slovům, no, buď to chápete nebo ne, jinak vám to asi nevysvětlím. Zkrátka, poznala jsem opět něco nového, zato moc příjemného a krásného.

Zvláštní je, že všechny ty muzikály si spojuji s nějakou barvou (doufám, že mi třeba do budoucna poskládají duhu :)), Kleopatru vidím pod žlutou barvou, Bídníky pod modrou a Robina samozřejmě pod zelenou, hmm. Nicméně vám chci doporučit, abyste se jeli také podívat. Má to v sobě dobrodružství, vláčnou romantiku i ostrý vtip, také zajímavé melodie - nádech Anglie, ale i moderna. Myslím, že po celou dobu, co jsem se dívala, jsem byla naplněna hořícím obdivem a každý detail, každé slovo lásky mne nadchlo. Takto jsem zhltla 3 hodiny muzikálu úplně bez problému. Proto neváhejte a jděte! Šup! Ať už jste v divadle Kalich! (Pohár, jak jsem omylem ze sebe vykoktala, když se mě rodiče na jméno toho divadla ptali :D to z toho zas měli Vánoce).

Tímto bych chtěla srdečně poděkovat mému galantnímu, ehmm...doprovodu asi ne, to jsem byla spíš já, ten závoj, co za ním ve větru povlával...napadlo mě "bratr ve zbrani" ( :D panečku, já nevím, jak to mám napsat, napadlo mě to, protože jsem ho měla možnost vidět i v krásné antické římské zbroji), zkrátka, ty víš, moc ti děkuji, že jsi mě pozval na něco tak krásného (připadá mi to jako magie, že tě napadlo jít zrovna na tento muzikál) a za to, že ses ke mně choval tak galantně. Gratia!

Jinak bych jen ještě chtěla poznamenat, že během představení mi byla položena otázka, jestli bych nechtěla dělat něco podobného, tedy zpívat v muzikálech. Nevěděla jsem, že ve mně bude ta otázka pořád tak pulzovat, ale je to tak. Nicméně ta myšlenka se mi zalíbila, možná, že by to přeci jen konečně bylo něco, co bych skutečně chtěla dělat. Nikdy předtím jsem to nevěděla, pořád se snažím, aby se k téhle otázce vyjádřil osud. Ale možná, že by se mi to líbilo. Ne, nejsem sice už tak naivní, jak jsem bývala, vím, že skutečnost, že nestuduji konzervatoř, ale úplně jinou vysokou školu, je velká překážka, myslím, že i vy tenhle odstavec budete brát jen jako výkřik do tmy a ani vy nebudete věřit tomu, že bych se prosadila až takhle daleko. Nicméně, i když to vím i já, naděje umírá poslední, přeci jen, můj učitel zpěvu v divadle hraje a neustále mi říká, že mám dobré dispozice k populárnímu i klasickému zpěvu, z čehož je tak nadšený, že by se mnou rád něco zkusil. A v něm tu naději vidím. Buď v něm, anebo se už opravdu někdy budu muset přihlásit do nějaké soutěže. A pokud to nevyjde, jakože je to šance větší než 50%, zůstanu u své milované historie a psaní. Já jen, že ta otázka mě teď donutila doma víc trénovat, víc mě pohání k intenzívnější práci se zpěvem a strašně moc se snažím, aby to zlepšení, které bylo u mě dřív rozpoznatelné až za nějakých pár let, bylo teď vidět, co nejdřív. Zázraky se dějí, věřím v to.

A teď ještě jen něco málo k blogu. Napadlo mě pár věcí, které doufám hodlám i uskutečnit. Jednak mě napadlo, že bych mohla udělat mému rodnému sblogu party. Tu myšlenku, můj původní domov něčím poctít, nosím v hlavě už delší dobu, ale formulace "party" mě napadla až teď, takže mějte nastražené oči jako hlemýžď, co si je nosí na šťopkách, uvidím, co se dá dělat (snad hodně). Vzhledem k tomu, že svůj sblog mám v paměti jako můj "střívkomet", tedy plno mých vykutálených zážitků, mám chuť podniknout něco veselého, takže jak říká želva ninja Leonardo: "Be ready for anything," aneb "buď připraven na vše" - moudro ninjů, zachovávejte v úctě. Ať se pak nemáte čemu divit. Napadlo mě ještě pár dalších věcí, neboť jednorožci mi stále nedají spát, takže čekejte, že uspořádám něco s mými milounkými, magickými rohy oděnými, posly pozemského světla. Víc asi zatím nebudu prozrazovat a...prostě se nechte překvapit ;)
Napo

Možná se ptáte, co tady dělá tenhleten :D No, dovolila jsem si ho sem dát, protože jsem teď nedávno dočetla "bojové techniky napoleonských válek", což mě velmi nadchlo. Původně jsem nebyla velkým fanouškem Napoleona, ale holt se zase něco zvrtlo a rozbilo se to, takže tady máte úžasný obraz schopného vojevůdce a zároveň císaře Francouzské republiky, jemuž to na tomto obraze, řekla bych, sluší :D (nemusíte souhlasit a pokud ne, radši na to nereagujte), prostě jsem si slíbila, že si dám tenhle jeho obraz do mobilu, abych s ním zase mohla odrazovat kluky...což mi připomíná, že bych vám tu historku mohla převyprávět, abyste pochopili.

Asi před dvěma lety, když se o mě ucházel jeden kluk, jsem s ním vyrazila do čajovny (byli jsme velcí přátelé). V tu dobu jsem ujížděla na PC hře Soul reaver II., takže jsem si do mobilu nacpala spoustu obrázků namodralého plenitele duší Raziela. "Básník" (budu mu tak říkat, protože mě u něj nadchlo, že se kvůli mně naučil skládat básně, a to velice obstojně, až jsem měla obavy z toho, že mě předčí :D) se v mém mobilu zrovna přehraboval a na Raziela narazil. "Vidiš," řikám, "až budeš vypadat jako on, tak teprve přijď." V tu chvíli vyprskla smíchy jedna moje kamarádka, která se v čajovně zrovna nacházela také, přímo naproti nám a zaslechla mou nečekanou poznámku. Básník se naštěstí taky jen smál a nevzal si to tak osobně (původně jsem to ani nemyslela nějak zle, ale to jsou ty moje dvojsmysly a slovní překlepy, takže to vyznělo tak blbě, jak to vyznělo). Tak, Napoleone, uvidíme, jestli ještě stihneš natropit něco podobného :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 25. ledna 2011 v 22:26 | Reagovat

Na Fénixe a jednorožce se těším! Muzikál Robin Hood jsem neviděla, naposledy jsem byla na muzikálu před mnoha mnoha lety (ještě mi chybí pohádkové Dávno tomu, za sedmerými horami a sedmerými řekami).
Tvůj andělský pozdrav (Já, mé andělské já) se mi líbi už na sblogu, však jsem ho uvedla i v představení blogu, protože byl opravdu skvěle napsaný, krásná slova!)
Vidět muzikály v barvách mě nenapadlo, ale skutečně bych Robinu přisoudila zelenou (inu, lesní muž). Draculu bych viděla v černé a krvavě rudé. Hamleta v černobílé. A ostatní muzikály neznám...
Pro mě je spíš problém dostat se do Prahy a hlavně z Prahy. Nejsem už tak dobrodružná, abych v noci cestovala vlakem a nemám takový doprovod, jak ty. (Chybí mi Potterova hůlka a nějaké šikovné zaklínadlo). Nicméně, třeba bude naše vesnička rodná, středisková, pořádat divadelní zájezd...

2 Labanda © Labanda © | Web | 26. ledna 2011 v 15:15 | Reagovat

stašně moc děkuju za tvé pochvaly :-) ;-)

3 Říman Říman | 29. ledna 2011 v 11:34 | Reagovat

Čím sis to pozvání zasloužila? Jednoduše tím, že jsi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama