Už můžu říct, že minulý rok...

10. ledna 2011 v 12:50 | Mniška |  Památníček

Abych mohla začít opravdu nově v novém, potřebuji si urovnat myšlenky, urovnat vzpomínky a tím i život. Je nejvyšší čas na to, uvědomit si, že nový rok a snad s ním i nový čas přišel. Čas ohlédnout se zpět...


Rok 2010 pro mě nezačal zrovna šťastně, mám proto podezření, že rčení "jak na nový rok, tak po celý rok" skutečně platí, neboť toto léto Páně bylo pro mne vůbec to nejhorší v mém dosavadním životě. Samozřejmě tím nechci opomenout i mnoho krásných a světlých chvil, kterých také nebylo zrovna pomálu, ale šířeji musím hodnotit tento rok známkou pět.

Silvestr pro přivítání roku 2010 se nevydařil. Jako každý rok, ještě pár posledních hodin před Novým rokem, se ve sboru bratrské jednoty Baptistů koná Silvestrovská oslava, kde společně s Mládežníky předvádíme novoroční hru, která má vždy poučení, ale i vtip. Připravujeme zábavnou soutěž, zpíváme písně a ještě něco zvědíme. Tato shromáždění jsou pro mne vždy velice pohodová, zábavná, prostě naprosto skvělá a ani tehdy to nebylo jiné, naopak jsem si to snad užila tak moc, že se mi nechtělo domů. Mé podvědomí asi tušilo. Pak to doma teprve začalo. Sestra a kamarádka se trošku napily a začaly být tak protivné, že jsme se nakonec všichni hrozně pohádali i s Honzou (sestřiným milým). Myslím, že tato skutečnost může za to, co se pak dělo celý rok. Se ségrou jsme se totiž nehádaly zrovna zřídka, přitom jsme si vždycky hrozně rozuměly, jenom ne toho roku 2010.

Prošvihla jsem březnový Pragocon, můj první exkurzní týden ve škole jsem díky onemocnění také přežila tak tak a zanedlouho přišlo mé první zkouškové v letním semestru, což pro mne bylo opravdu hrozně moc náročné, ale všechny zkoušky jsem zvládla napoprvé. Ovšem, jedna z nich mě ještě čekala v srpnu, takže jsem si prázdniny moc neužila, protože jsem na tuto zkoušku musela mít načteno s vypsanými poznámkami 13 knih, které ještě navíc kvůli prázdninovým termínům v knihovnách nebyly tak snadno k dostání. Takže jsem o prázdniny musela neustále číst a jen občas jsem měla chvíli na sebe a své kamarády. Na druhou stranu je ale pravda, že schůzky s mými bývalými spolužáky z gymnázia, byly skvělé, takže to byly ty světlé paprsky mezi starostmi s učením na zkoušku. V té době o prázdninách už se začal rýsovat ten oný problém, o kterém jsem vám psala na svém minulém blogu, ale neřekla jsem konkrétně o co se jedná. Jelikož je to stále aktuální a má rodina si ještě pořád nepřeje, abych s tím vyšla na světlo, nebudu se o tom rozepisovat ani nyní, ale v srpnu už se projevovaly obavy a strach.

Ještě v letním semestru mne ovšem hodně potrápila jedna věc. Když jsem nastoupila do prvního ročníku na škole, napsala jsem na sblog, že jsem získala dvě kamarádky, se kterými jsme vytvořily takovou pěknou partu, kterou jsem si vždy přála. Ehmm, jednak musím říct, že jsem dospěla k názoru, že tvořit partičky je hloupost (ačkoli ta naše se vůbec nestranila ostatním, ale přesto mají partičky vždy takové neviditelné poutající lanko), druhak mne obě ty kamarádky vyměnily za jinou holku, která mě už od prvního ročníku nenávidí, údajně kvůli mému románku s černokněžníkem, neboť jsem se prý snažila jen o to, abych na sebe strhla pozornost. Samozřejmě je začala svou nenávistí ke mně hodně moc ovlivňovat. Skončilo to tak, že mě za ní tedy sice vyměnily, ale neznamená to, že by se se mnou přestaly kamarádit nadobro, aspoň tak, ale přece jen mne to dlouhou dobu hrozně moc mrzelo. Naštěstí jsem se už dříve vždy bavila se všemi svými spolužáky, takže alespoň nebyl problém zařadit se jinam. Koneckonců v září měl jeden z mých spolužáků s oběma holkama úplně ten samý problém jako já a stejně tak z toho byl i nešťastný. S Péťou jsme se ho snažili ujmout jako sirotka. Věděla jsem totiž, jak se cítí.

Pak už opět začala škola a mě přišlo, že jsem vlastně ani žádné prázdniny skoro neměla, jela jsem stále, neustále, prostě bez přestávky a nyní navazovala na druhý ročník, který mi ještě teď dává zabrat ještě víc, než předtím, neboť, jak už jsem se také zmiňovala, bylo mi naordinováno 6 seminárních prací (žádné čerpání z internetu, na každou seminárku musí autor přečíst minimálně 3 knihy) plus 10 načtených knih (ještě teď to nemám splněno). Takže jsem musela pozvání svých přátel kamkoliv odmítat třikrát častěji, což se na někom z nich i podepsalo a občas nastaly problémy.

V září jsem se navíc opět vrátila do hudební skupiny Enkláva, ze které jsem kvůli nesnesitelně velkému a agresivnímu tlaku konkurence, jež jsem v té době nebyla schopna zvládnout, odešla. Přes rok jsem ale v sobě znovu našla sílu a odhodlání a do kapely se v září 2010 vrátila, neboť vystupování na veřejnosti mi velice sházelo a celkově mi příležitostí ke zpěvu mnoho uniklo. Proto jsem se rozhodla v sobě najít veškerou odvahu, kterou jsem v sobě měla a se zatajeným dechem jsem se opět vrátila do jámy lvové, kde lvi opravdu koušou. Do konce roku se však, k mému velkému uspokojení, zatím žádné problémy nevyskytly, za což jsem nesmírně ráda.

Na podzim jsem se zúčastnila svatby kamaráda z Mládeže, která mne strašně moc nadchla a její neodolatelná a přímo krásná a příjemná amosféra mne ovlivňovala ještě několik dnů. Nový začátek úžasného páru, to vždycky povzbudí. Jenže oný zmíněný/nezmíněný problém se začal měnit v hysterii a opravdu velký strach.

Vánoce roku 2010 se vydařily a třebaže jsme toho se ségrou dostaly, prý méně než obvykle, já byla letos spokojená snad více než předminulý rok. Navíc napadl sníh, po čemž už jsem dlouho nesmírně toužila - po bílých Vánocích. Dokonce jsem měla tu čest zpívat v kostele Rybovu vánoční mši úplně z fleku. Přesvědčila jsem tedy sama sebe, že umím číst z not lépe, než jsem si vždycky myslela. Bylo to pro mě šťastné poznání. Jen jedno bych času Vánoc vytkla, a to je zase škola. Přes vánoční prázdniny mě stres, který mne během zimního semestru ve škole stravoval, neopustil. Za prosinec jsem kvůli tomu nedobrovolně zhubla 6 kg. Velmi mne mrzí, že pro mne tedy nebyly Vánoce tak pohodové a klidné, jak bych chtěla, a to je mé přání pro budoucí Vánoce - chtěla bych je bílé, pohodové, bez stresu.

Jelikož jsme se se ségrou shodly, že "jak na nový rok, tak po celý rok" asi vážně platí, zakázaly jsme si se hádat, nebo se jakkoli negativně projevovat a pokusit se si Silvestra vůbec nekazit. Sice jsme zanedbaly oslavy a je pravda, že jsme měly Silvestr spíš klidný, než bláznivý a plný nezkrotné zábavy, ale nakonec si myslím, že pokud by měl být můj rok 2011 přesně takový, vůbec by mi to nevadilo.

Rok 2010...co se mi vybaví? Chcete to vědět? Škola....bleh...samá škola, škola, škola (kolikrát to mám ještě psát?). Málo volného času, neshody v rodině, hlavně kvůli stresům z onoho problému. Samozřejmě vím, že bez negativních inscenací v životě by to nešlo. Vždycky jsem uznávala, že smutek musí být, že žal, bolest musí nutně existovat, ale myslím, že mě někdo vzal až moc doslovně, takhle jsem si to teda rozhodně nepředstavovala. Že ze stresu zhubnu tolik kilo, to jsem také rozhodně neměla na svém papírku s přáními, já jsem se naopak chtěla ládovat cukrovím a počítala jsem spíše s přibranými kily.

A to teď momentálně nechci moc mluvit o klucích :D nebo, měla bych na toto téma něco říct, ale aby si to moji chlapečtí kamarádi nevyložili nějak špatně...no, zkusím to nějak zaonačit. Zkrátka nebuďte vztahovační, ano? Hodnotím předešlý rok, ne posledních pár měsíců, týdnů nebo dnů, mějte to na paměti. Takže kluci. Když to slovo řeknu nebo napíšu, nejradši bych za něj okamžitě vložila smějícího se smajlíka, protože to je moje prokletí. Na začátku roku 2010 jsem ještě pobývala s černokněžníkem Janem, s velice zvláštním zjevem jak vzhledem, tak i duší. Náš vztah ale neměl budoucnost, protože třebaže mne neskonale okouzlovalo jeho romantické nitro, poetické proslovy na mou adresu, neuvěřitelná galantnost ke slečnám, takt a zdvořilost, jeho flegmatičnost také neznala mezí, což mne zase naopak trápilo až abnormálně moc. Za rok 2010 jsem se seznámila s mnoha podivíny. Rozumějte, kluci plní můj život víc, protože mám třikrát víc kamarádů než kamarádek a více se s nimi také stýkám, protože naživo si s nimi i více rozumím (moje mamka to prý taky takhle měla :)). Já vlastně ani nemůžu říct, že bych měla ve svém okolí nějakého "normálního" kluka. Všechno jsou to originály svých originálů. Moje sestra věčně za celý rok 2010 ode mne slyšela: "Já se prostě neseznámím s normálním klukem!" A taky, že ne. Říkám vám, že tolik podivínů za všechny ty roky, kterými jsem prošla, kromě toho 2010, jsem skutečně nepoznala.

Co bych si přála do nového roku? Méně strachu ze života, méně stresu v životě, méně školy, více volného času, více radostných momentů, více zvířat, více svého dětství, více svých povídek, více lásky, (štěstí už mám - v takových těch důležitějších záležitostech, v prkotinách mám smůlu, ale jinak nade mnou drží anděl Páně svou ochranou ruku a nespí), méně kriminality, více přírody a lásky k přírodě, lepší vládu ČR a lepší situaci v ČR. Pokud si ještě na něco vzpomenu, ještě to sem dopíšu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Berry Berry | Web | 10. ledna 2011 v 16:28 | Reagovat

Tak to je úžasné shrnutí... A jinak s těma klukama, já to mám stejně :-D.
Přála bych ti, aby tento rok byl mnohem lepší a úspěšnější...

2 Přítel Přítel | 10. ledna 2011 v 21:19 | Reagovat

Souhlasím s Berry. Shrnula jsi to krásně a neboj jako kluk asi až moc dobře (možná :-D) vím co jsme zač. Normálního nenajdeš a stejné je to i s holkama. :-D Přál bych ti aby se ti splnilo co nejvíce tvých přání a hlavně onen zmíněný/nemíněný problém. A víš co by daly některé holky za to že přes vánoce shodily nějaké ty kila?:-D Takové ty fiflenky co si myslí že jsou tlusté i když jsou jen kost a kůže?:-D Asi je to trošku divná narážka, ale mě se líbíš taková jaká jsi a rozhodně bych byl nerad kdyby jsis z toho dělala nějaké vrásky na čele. Jsi prostě krásná a jiné to bude až za nějakých pár desítek let. Kéž hvězdy nad tebou bdí..

3 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 14. ledna 2011 v 13:18 | Reagovat

jé děkuji za pochvalu, já ale nwm jestli ta stránka vůbec ještě funguje bo už je to rok co jsem tam vlastně nebyla ale kdybys něco potřebovala stáhnout písni odkaz a ve zprávě adresátovi písni email at vim kam to pak poslat mám program který musím zatukat funguje i bo zkušební době nechápu jak je to možný ;-) :-) ale pšt ;-)  :-)

4 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 14. ledna 2011 v 13:19 | Reagovat

fíha to je dlouhatánský ;-) :-)

5 Bastera Bastera | Web | 14. ledna 2011 v 17:15 | Reagovat

Krásně sepsané, souhlasím :) Je vidět, že toho máme i pár společného... Ten problém, o kterém mluvíš, asi vím, co myslíš a mrzí mě to, s tím se těžko v dnešní době funguje nebo prostě tak. Jinak ty kluci, co si budeme povídat, kdo je v dnešní době normální a podle  čeho se vlastně určí nenormálnost :D Doufám, že tenhle rok bude takový jaký si přeješ, aspoň trošku, moc Ti to přeju Mniško :)

6 Vendy Vendy | Web | 17. ledna 2011 v 0:20 | Reagovat

Už je čtvrt hodiny po půlnoci a musím to zabalit. Tvůj článek si určitě přečtu, ještě se vrátím (a se mnou přijde zákon, řek by jistý blonďatý Joe. Anebo Kolaloka, podotkl by nerudně jistý majitel nechvalně proslulého podniku.) :-D

7 Mniška Mniška | 17. ledna 2011 v 14:05 | Reagovat

Děkuji vám :) za pochvalu i za přání.
Přítel: To je od tebe moc milé, ale já jsem se spíš trápila tím, že jsem zhubla :D ale v pohodě, už zase začínám nabírat svou ztracenou váhu, takže dobrý :D
S těma klukama to jinak taky myslím tak, že to nejsou takoví ti dnešní hopeři, co mají rozkrok u kaťat někde až na zemi, jeden je gothic, druhý je staromódní snílkový válečník z druhé světové, další drží nosánek v celkové výši nahoře a chlubí se svými dokonalými studijními výsledky jako se svým srandovním životem :D, jiný je zase stydlivý, ale tak srdečný a jak jsem nedávno zjistila, i skrytý romantik, který ještě nenechal rozletět svoje sny z klece. Prostě, v tomto případě beru "normální" jako nejvíce početné, tedy namachrovaní kluci s kapucama na hlavách, ve kterých nemají mozky, spíš, kdybyste zapátrali trochu níž... :D a s žádným takovým se nekamarádím

8 Vendy Vendy | Web | 18. ledna 2011 v 23:20 | Reagovat

Ještě jsem tady! (A Kolaloku jsem vypila. Ve snu...)
Tvůj článek je výborné shrnutí. Mělas ten rok pěkně hektický, to ti povídm. Ale čení Jak na nový rok, tak po celý rok, neplatí tak úplně... Tedy, tobě to asi vyšlo, ale to byla spíš náhoda.
Špatné chvíle mají tu výhodu, že si udělají svoje dusno, napáchají svoji škodu a pak zmiznou a nechají prostor nápravám...
S klukama... no, třeba budeš mít větší štěstí. Nechci tady házet velemoudré rady stylu Máš ještě čas, takových kluků najdeš a takdál... ale něco na tom je. Můžeš potkat leckoho.
A přála bych ti někoho, s kým by ti bylo pohodově i zaláskovaně.
Doufám, že ten letošní první rok byl nadějnější! ;-)  :-)

9 Vendy Vendy | 18. ledna 2011 v 23:21 | Reagovat

P.S. máš dobrého Přítele, to bylo moc pěkné přání! 8-)

10 LuRy LuRy | E-mail | Web | 25. června 2012 v 17:31 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama