Tak, jak to začíná...

17. ledna 2011 v 14:49 | Mniška |  Nový vítr
Avatar

Tak stále přemýšlím a přemýšlím, jestli vám o tom povím anebo snad radši ne...Původně to neměl nikdo vědět, původně jsem to neměla vědět snad ani já. Ale tak, nějak začnu a uvidíme, jestli se k tomu dostanu nebo raději ne :) ale jak se znám, co nevím, to nepovím...


Abych tak nějak navázala na předchozí článek, začal mi tedy Nový rok se zkouškovým obdobím a já musím říct, že jsem na tom zatím dobře. Veškeré testy jsem napsala napoprvé a dva z nich dokonce nanejvýš bravurně, tak, že z testu Počátky křesťanství v Českých zemích, jsem se umístila na krásném druhém místě z 25 píšících. Test nás napsalo však jen 7. Zápočtů už mám celkem sedm a zbývá mi jich získat ještě tři. 7. února musím napsat poslední test z Dějin filozofie, na který se popravdě celkem těším, protože filozofie mě vždycky hrozně moc bavila a myslím si, že jsem v ní vcelku silná. Ale radši se nebudu dál moc projevovat a nebudu psát, že jsem si jistá, že test napíši, protože nedávno se mi stalo, že jsem byla až příliš sebevědomá, až se to vůbec nehodilo :D naopak jsem pěkně ztroskotala, a to tam, kde bych to vůbec nečekala, takže tady z toho plyne poučení, že člověk si opravdu nemůže být ničím jist, dokonce ani sám sebou ne.

Dnes je 17. ledna, od toho prvního se toho událo vcelku dost. Dnes je navíc den, kdy už naše morčátko Adélku vlastníme přesně rok. A ještě se neodnaučila počůrávat koberec v obýváku...Řekla bych, že jí to snad baví. Královna obýváku! Kvůli ní už tenhleten post ztratil náš taťka. Takže to máme zkouškové, to máme za sebou jednu obrovskou hádku, která nakonec vyústila snad v ještě větší dobro, než jí předcházelo, v podobě úžasného pugetu a obrovitánské bonboniéry (vlastním klíčenku Citáty na klíče, kterou jsem si musela koupit, protože ke mně úžasně pasuje, nese totiž název "Miluji čokoládu" - jsou v ní úžasné citáty, které se k této situaci skvěle hodí: "Za kousíček čokolády odpustíme každému, dokonce i příbuzným." "Dárky jako květiny a čokoláda přináší buď radost, nebo podezření." ), to máme za sebou vzácnou návštěvu ze Slezska, skvělé opožděné dárky k Vánocům od mých přátel (kniha o šlechticích, obrovský plyšový medvěd - ještě pořád nevím, Jiří, jestli ti za něj nedám ránu do nosu, tak buď hodný ) a ještě mnoho zajímavého.

U nás v Lovosicích jsou některé budovy už pod vodou vzhledem k vládnoucí povodni a mlha u nás už od rána padá pěkně hnusná. Taky jsem měla zase pár "pěkných" snů, které si budu pamatovat jistě ještě hodně dlouho - jeden byl o tom, jak jsem se zase ztrapňovala před jistým klukem, který je mým idolem už nějakých 7 let (vždycky, když se mi o něm zdá, tak se před ním ztrapňuji, protože takhle to bylo i ve skutečnosti), takže zase zpestření do mého zatím poklidného života. A druhý byl o tom, že jsem se ocitla v koncentráku. O druhé světové už se mi taky párkrát zdálo, ale tento sen byl z nich ten nejsugestivnější, protože jsem tam cítila ten největší strach, jaký jsem v životě nikdy neměla. Strach o svůj život. Ten pocit vám doopravdy nepřeji, ještě teď si to úplně vybavuji. Jestli se takhle ti Židé skutečně cítili... nikdy jsem je nelitovala víc, než teď, to vám teda řeknu. Dokonce jsem si v tom snu i vyčítala, že jsem se do nich nikdy dřív pořádně nevcítila a nebyla s nimi.

Inu, ale proč mluvím o snech? Protože když jsou zajímavé, beru je hrozně vážně, skoro stejně jako by to byl nějaký můj zážitek. Nevím, jestli jsem vám to už někdy říkala, ale většina mých šuplíkových povídek vznikla právě díky mým snům, které jsou skutečně zajímavé a příběhové. Proto sny tak nějak "ctím", protože jsou v mém životě důležité, a proto o nich i ráda vyprávím.

Momentálně ale musím přiznat, že se vcelku flákám. Musím sice ještě přečíst 4 knížky minimálně, ale řeknu vám, že už mě opravdu nebaví, jak musím pořád něco dělat do školy jen proto, abych to dodělala a mohla hned začít úplně od znova. Věděla jsem, když jsem do školy nastupovala, že vejška nebude tak pohodová jako gymnázium, měla jsem to na paměti, ale jsem člověk mnoha zájmů, kterými se nemohu kvůli nedostatku času vůbec zabývat a já v něčem začínám "krnět". Takhle to nemůže dál jít, vůbec se mi nelíbí, že mi profesoři upírají můj soukromý život. Takže toho mám až po krk a řeknu vám to narovinu, prostě se teď flákám, hraju Heroes IV. dnem i nocí. Je ale pravda, že to není přesně to flákání, jaké bych si představovala, protože kvůli němu toho času taky moc nemám :D Vždycky se totiž stejně najde něco, co "musím".

Tyto články, které pojednávají o tom, co zrovna dělám a jak se mám, jsou vlastně takovým ospravedlněním toho, proč už tak často nejsem na blogu. Také jsou to jednodušší články z nouze, takové, které mi moc času nezaberou, zatím se s nimi tedy musíte spokojit. Vím, že to není nic moc, ale zatím nic lepšího ani nemohu napsat, jen plním své touhy po tom, alespoň něco na blog psát.

No, doufám, že vás nezklamu, ale rozmyslela jsem se a rozhodla se, že budu zase tajemná jako hrad v Karpatech a nic vám nepovím! Ne, že bych si tím na vás vylévala nějaké své pocity nebo tak, ale prostě ne. Neví to ani většina mých přátel. Nechci se tím chlubit. Uvědomuji si, že tyto řádky jsou pro vás tím pádem úplně na nic a může to pro vás být ztráta času, což mě moc mrzí, ale hlubokými úvahami jsem k tomuto dospěla, tak snad někdy příště! Určitě to nebude mé tajemství nadosmrti. Snad příští rok vám to prozradím :D


One year Adelka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Přítel Přítel | 18. ledna 2011 v 23:05 | Reagovat

Tak jen pár slov, než půjdu do pelíšku. Předně gratuluji k narozeninám (respektive k zakoupeninám). Fláknout se musí někdy každý jinak se z toho zblázní. O což nikdo nestojí. Jinak vím, že jsi mi chtěla tu ránu do nosa dát, ale když on byl tak hezký :-D Jinak přeji dobrou noc a více bych ti nejraději řekl osobně:-D Musíme ještě dohrát ty heroes III:-D

2 Vendy Vendy | Web | 18. ledna 2011 v 23:31 | Reagovat

Adélka se tváří mírumilovně. V tom asi bude tkvít její zákeřnost a maskovaná zarputilost, s níž statečně čurá na váš koberec. Neboť, ona si značí své teritorium... nebo vám dává najevo, že jste jí srdečně putna, tedy dokud jí dáváte papat... :-D
Že si dáváš oraz, docela chápu, já si dávám oraz už víc než půl roku (no, minulý víkend jsem se donutila aspoň k části - chystám podklady pro daňové přiznání, to už je trochu jinde než zkouškové, ale taky to musím odevzdat do určitého limitu... :-D )
Nechce se mi vůbec nic a poslouchám Deep Purple a Bruce Dickinse a Mylene Farmer a Hectora Zazou, různorodá směs.
Však ty zase zabereš, až bude potřeba.
A neprozrazuj, co nechceš. Já taky na blog nedávám všechno... a myslím, že jsou věci, které by se na blog dávat neměly, nebo aspoň ne naplno.
Jsou ovšem lidi, kteří se tímto způsobem vypořádávají s nějakým problémem -a jim třeba svěřování na blogu pomáhá...

3 graphic--team graphic--team | 21. ledna 2011 v 13:13 | Reagovat

Tajemství se mají střežit, hlavně jestli to tajemství je aspoň pěkné :) Jinak já jsem na tom podobně, ale oraz se nějak ne a ne dostavit :( A morčátko je krásné :) Asi si značí teritorium jako pejsek :)

4 Bastera Bastera | 21. ledna 2011 v 13:14 | Reagovat

Promiň to jsem já, přihlásilo mě to přes grafický tým :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama