Barevný svět (v hrsti?)

22. ledna 2011 v 11:03 | Mniška |  Tajemný altánek


Kdo by se občas nechtěl vrátit do svého ztraceného dětství? Do doby, kdy pro člověka neexistovaly žádné problémy a starosti a kdy bylo možné cokoliv ať si rodiče mysleli, co chtěli. To oni mívali vždycky problém a proč, to nikdo z nás nechápal. Dnes už je chápeme, ale chceme je chápat, když už jejich pocity a problémy známe?


Myslím, že není člověka, který by alespoň jednou v životě nezatoužil po tom být zase dítětem, které věřilo svým snům natolik, že pro něj nebylo nemožné si je splnit. Které vidělo pohádky jako skutečnost, jež se děje, že svět kouzel, želvích mutantů, princezen v nesnázích a polibcích, které dokáží vracet k životu, jsou hmatatelné, existují v našem čase i prostoru. Jak člověk stárne, učí se stále více, chápe mnohem více ze skutečného života, ztrácí nejen jiskru fantazie, místo které přichází realita. A my náhle víme, že želví ninji na ulici nikdy nepotkáme (pokud není Halloween nebo si jen zkrátka někdo nevyšel do ulic v masce), že bílému koni bychom leda museli na čelo nějaký roh teprve připevnit, že ideální a spravedlivá království s překrásnou princeznou a zamilovaným princem, který pro svou lásku zabije třeba i draka, je pouze utopie. Ale nakonec to nevadí. Co není, může být, svět tím sice nezměníme, ale naše srdce ano. Jsme tak mladí, jak se cítíme být. Vraťme se na chvíli do světů kouzel, skutečného přátelství, za které je třeba se bít s kýmkoli a čímkoli a do našich vzpomínek plných medvídků, mytologických stvoření a pravé lásky.

Myslím si, že starší generace nebo přinejmenším moje generace se mnou bude souhlasit s tím, že pohádky ze starších let byly, jsou a navždy budou ty nejkrásnější. Když jsem ještě chodila do školky a posléze i na základní školu, dívala jsem se neustále na kreslené pohádky. Kdo z nás ne? My, s mou o dva roky mladší sestrou, jsme pohádky zbožňovaly. Vždy, když rodiče odjížděli na návštěvu, do obchodu, něco zařizovat, a my musely zůstat doma sami, poprosily jsme taťku, aby nám pustil na kazetě nějakou pohádku. Většinou to byli Starostliví medvídci, Rákosníček, Moji malí poníci, Pocahontas, Casper, Příběh hraček, Želví ninjové, Hercules (Disneyho), Malá mořská víla, Lví král atp. Taťka pro nás totiž nahrával z televize pohádky na kazety a do zvláštního sešitu vypsal seznam, ze kterého jsme si se sestřičkou vždycky vybíraly a většinou jsme se na vybraných pohádkách shodovaly. Jen Posledního jednorožce má sestřička nemusela, protože, jak jsme ještě tehdy nechápaly děj a jen vnímaly obrázky, byla tato pohádka pro Terezku až moc strašidelná. A tak jsme si třeba Želví ninji střihli třeba i 3x za týden, jedny a ty samé díly dokud nás to nepřestalo bavit. Rákosníčka a jiné podobné české pohádky jsme si také mohly pouštět dokola a dokolečka třeba 6x do týdne. Zkrátka, ty zmíněné pohádky jsme viděly mockrát a nikdy nás nepřestalo bavit si pouštět ty díly znovu a znovu a pokaždé jsme u nich slintaly, jako bychom je viděly poprvé. Pamatuji si, jak jsme si bezstarostně a bez jakékoli trémy zpívaly pohádkové písničky společně s onou kreslenou postavičkou.

Samozřejmě jsme hltaly i pohádky, které dávaly v televizi brzy ráno. Doteď se divím tomu, jak jsem dříve jako malá mohla vstávat v šest hodin ráno, když dneska beru tuto hodinu jako "nekřesťanský čas" a já nejraději polehávám až do devíti. Večerníčky jsme si pochopitelně také nenechávaly ujít.

Pohádky byly náš život a my si díky tomu se sestrou vytvořily skvělý fantazijní svět. Když byli rodiče v práci a my se zrovna nedívaly na pohádky, pohádky jsme si utvořily. Později, když mne moje nejlepší kamarádka ze školy naučila hrát na PC hru Heroes III. (mohlo mi být asi 11 let a tenkrát byl tento věk ještě takový opravdu dětský - dneska už se to stupňuje a já leckdy pochybuji o 11leté dívčině, že by byla ještě dítě v tom nevinném slova smyslu), hrály jsme si vždy po škole se sestrou a kamarádkou doma na svět Heroese. Vytvořily jsme si šaty jenom z hebkých a barevných šátků, hrály jsme si na princezny a hrdinky, které umí kouzlit, ale i bojovat s mečem, zachraňovaly jsme se navzájem a na melodii, která z počítače a z oné hry vycházela, jsme si skládaly slova a často jsme tématicky zpívaly. Bylo to úžasné! Pod kuchyňským stolem jsme měly vězení, letiště našich rodičů bývával hrad a obývák byl "svět tam venku" plný démonických stvoření, ale i andělů, pegasů, barevných poníků a různých zvířat a bytostí. Využily jsme vždy celý náš byt - celý náš uzavřený, ale krásný svět.

Na pohádky jsme se nejen rády dívaly, ale v pohádkách jsme i žily. Řekla bych ale, že dnes už ty pohádky nejsou takové, jako byly dříve. No jo, pokrok v době. Ach jo. Dříve byly ty pohádky kouzelné svým vlastním světem, svou hlubokou myšlenkou, kterou jsme jako děti stejně nechápaly, ale bylo to barevné, bylo to roztomilé, byly tam hvězdičky a srdíčka s očičkama a usměvavé princezny s hvězdami na čele. Ale i přesto. Když se podíváte na nějakou starší kreslenou pohádku (vlastně i nekreslenou českou) a porovnáte ji s dnešními, musíte uznat, že ty dnešní stojí za pendrek. Věřím, že jsou nějaké výjimky, ale dříve měly pohádky smysl, hodnotu, přinášely poučení, teplo do srdíček. Dnes jde především o legraci a já si dovolím říci, že v dnešních animácích i o trapnou legraci, která nemá hlavu, ani patu. Není to ono. Nedominuje tam láska, leckdy jde o jeden a ten samý příběh v jiném kabátě, nemá to kouzlo, nevinnou atmosféru. Musím se vám přiznat, že já jako člověk zvyklý na všechny ty starší pohádky, těmi dnešními opovrhuji, považuji je za sprosté parodie. Ano, najdou se takové, které se mi líbí, třeba se mi teď zalíbila česká a relativně nová pohádka Peklo s princeznou, přiznám se, že i první díl Shreka má trochu něco do sebe, druhý díl také ještě můžu, takže jsou některé přímo dnešní filmy, které chovám v oblibě, ale pro mě budou vždy nejkrásnější pohádky starší. Ani Disney už se dnes nepřekoná, svůj zenit překročil. A vcelku mě to mrzí. Děti to hodně ovlivňuje a jistě to má i nějaký podíl na tom, jaké dnes jsou.

Nicméně, abych se trochu dotkla i tématu týdne Český jazyk, musím podotknout, že (když budu teď mluvit o těch kreslených pohádkách) v češtině nemají chybu. Chystám se vám sem vložit ukázku. Ty písničky, které uslyšíte, pokud si je pustíte, mají přisouzeny nádherná a plnohodnotná česká slova, obdivuji toho, kdo uměl takto čarovat se slovíčky a vložil je těmto pohádkovým postavám do úst. Když jsem si tytéž písničky pouštěla v jiných jazycích, prostě to tolik nevyzní, tolik to nezapadá do té melodie. Dříve si Češi opravdu dávali hrozně záležet a musím říct, že byli moc šikovní. Je pochopitelně možné, že se tu najde někdo, kdo se mnou v tomhle nebude souhlasit, ale já si to nenechám vymluvit a byla bych ráda, kdybyste uznali, že čeština je "zpěvavý jazyk" a těm pohádkám česká slova sluší víc, než kterýkoliv jiný :)


Tady jsou odkazy, kde najdete tuto písničku v jiných jazycích: anglicky, španělsky, polsky
Samozřejmě najdete verzi i v japonštině, němčině a v jiných jazycích. Neříkám, že jsou horší, než v češtině, třeba ta polská zpěvačka také není špatná, ale musíte uznat, že v češtině je to prostě úplná nádhera.


Tady se mi hrozně moc líbí ty múzy, ty jsou prostě dokonalé :D a ta česká slova jsou stejně tak skvělá.
Takže další odkazy: v horší kvalitě slovensky, rusky, francouzsky.
A u této písničky se opravdu přikláním k tomu, že v češtině je prostě nej :)

A tady si neodpustím sem nepřidat mé oblíbené Starostlivé medvídky, film číslo II.


Tady v angličtině (uznejte, kdo umíte anglicky, že anglická slova se těm českým nemohou rovnat, tady to zas někdo nádherně trefil)

A takhle bych mohla dále pokračovat :)

A tady jsem si dovolila starostlivé medvídky nakreslit, což jsem učinila v létě minulého roku do svého ušmudlaného školního sešítku, takže se nedivte, že je takový špinavější :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Labanda © Labanda © | Web | 22. ledna 2011 v 17:00 | Reagovat

waw děkuju :-)

2 Labanda © Labanda © | Web | 22. ledna 2011 v 17:01 | Reagovat

to je na téma?

3 Labanda © Labanda © | Web | 22. ledna 2011 v 17:02 | Reagovat

jestli ano dala bych tě do žebříčku v pondělí do svýho na téma týdne jako mají na blogu jen je to můj žebříček článků ;-)

4 Labanda © Labanda © | Web | 22. ledna 2011 v 20:04 | Reagovat

četla i když jsem se na to plně nesoustředila spíš očima seběhla, musela jsem na nákup a právě jsem zahlídla aj to s tou češtinou proto jsem si myslila, že je to na danné téma víš

5 keri.H keri.H | Web | 23. ledna 2011 v 11:46 | Reagovat

tak jsi mi připmněla mě, také bych se dost často vrátila do dětských let, byli to nádherný časy, opravdu moc nádherný.....já a moje ségry jsme si také hráli na prncezny, měli jsme hrad, kolikrát jsme hráli na to, že je někde ukrytý poklad a my ho musíme najít, bavili jsme se, dřív se děti bavili jinak, nyní se děti baví počítačem (už odmalička se učí na počítači).........ty časy bez počítače, bez starostí, ty mi opravdu chybí.....ano staré pohádky mají hodně do sebe, jsou nádherné a moc, i mě se líbí, ale nevadí mi ani dnešní pohádky, ale máš pravdu, ty staré byly lepší, walt disney měl nádherný pohádky, také jsem pokaždé vstávala brzy a dívala jsem se ráno na pohádky :D (občas jsem schopná vstát brzy i teď)

6 Přítel Přítel | 23. ledna 2011 v 13:22 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím, akorát bych k tomu rád připoměl, že ty dnešní "pohádky" jsou plné násilí. Vem si třeba Digimon, pokemon, naruto a vlastně jakoukoliv "moderní pohádku. Jsou plné násilí. Ano připoštím, že i ve starších pohádkách (tom a jerry) se taky perou :-D . Ale gumídci, kačeři, rychlá rota... Na tohle jsem se těšil. Pohádky jsou a byly úžasné a mrzí mě, že už je nedávaj. Vstávat kvůli nim sice asi nebudu, ale stejně. Bylo by to krásné :-) . Disney měl vždy krásné pohádky to máš pravdu. Sháním je kde se dá:)

7 Bastera Bastera | 23. ledna 2011 v 15:33 | Reagovat

Souhlasím s Tebou, i když já koukala spíš na české večerníčky a klasické hrané pohádky-Zlatovláska, S čerty nejsou žerty, Jak se budí princezny atd... I když Disneyovky jsem měla taky moc ráda, kromě Malé mořské víly, vždy mi přišla smutná, jak na ní zapomněl :( Souhlasím i s tou češtinou, písničku: V Tvých očích jsem divoška hloupá...doteď si ji vybavuji :) Ale je to asi spíše subjektivní pocit, Angličan by tvrdil opak a tak :) A jéé co my se nahráli na pohádky atd. Taky jsem si hráli na Želvy Ninjy, s bratranci jsme byli 4 a každý byl jeden a tak... Krásné vzpomínky :) Dnešní pohádky mi přijdou o ničem, ani nevím, zda to byli pohádky... Jéé a Kačeří příběhy, Rychlá rota, Gumídci to byly taky krásné věci :) Dneska je to jak říká přítel samé násílí a animáky americké filmy jsou takové bezduché, stejné, jediné, co mě uchvátilo byl Shrek, ale to je spíš o tom humoru a Hledá se Nemo, jinak mi přijdou na jedno brdo :)

8 Bastera Bastera | 23. ledna 2011 v 15:35 | Reagovat

Zapomněla jsem napsat, děkuji za komentář, no to já právě mám taky, já prostě vím sama v sobě, že nejsem hezká, že někdy jsem přímo ošklivá... A děkuji, dnes už je to trošku lepší zase :)

9 Berry Berry | Web | 25. ledna 2011 v 15:54 | Reagovat

Nemám k tomu co dodat :-). Já na pohádky pořád věřím, nádherná věc :-). Se vším, úplně se vším souhlasím, i s tou češtinou a ukázky jsou nádherné. Obdivuju tvé kreslení, ty umíš snad všechno :-).
A k pohádkám, taky se mi nelíbí ty pošli mi e-mail. Ale která se líbila celé naší rodině navzdory kritice byla Škola princů :-).A moc se těším na Dešťovou vílu, byla jsme v kině a bude na Štědrý večer. Na tu se moc moc těším, navíc scénickou hudbu dělal Hapka, takže :-). Ne všechny pohádky jsou špatné (třeba Nejkrásnější hádanka atd.)

10 Mniška Mniška | Web | 25. ledna 2011 v 19:10 | Reagovat

Vy moje "prdelky"  :-D já věděla, že jste stejně ujetý jako já a jsem moc ráda, že máte taky rádi pohádky a že máme něco tak pěkného společného :) jen tak dál, moji milí!

11 Vendy Vendy | Web | 25. ledna 2011 v 21:52 | Reagovat

Krásně jsem si osvěžila vzpomínku na Pocahontas (ano, písnička měla perfektní text, a myslím, že naše písničky mají víceméně skvělé texty, vem si písničky Hegerové, Rotrové, texty Jarka Nohavici. Staré texty písniček Marty Kubišové, Magdalena, Balada o Bohu Panu. Skvělé texty Spiritual kvintetu, Fešáků a Zelenáčů, bratří Ryvolů, Hoboes. Výborné texty muzikálu Dracula. Čeština je úžasná.
A největší rozdíl poznáš při překladu. Někdy čtu knížky a prodírám se slovy jako křovisky, a říkám si - je takový originál? Nebo je špatný překlad? :-? Totéž si říkám i v opačném případě (např.u románu TO od Kinga, nebo ságy Zaklínač od Sapkowskiho).
A pohádky mám taky ráda, kreslené i hrané. Myslím, že nejlepší jsou takové, které mají správně namíchaný koktejl z romantiky a humoru (Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny, Pyšná princezna...)
Novodobé pohádky? Nevím... viděla jsem pohádku Peklo s princeznou a připadala mi celkem vtipná. Taky se mi kupodivu líbila pohádka O uloupené divožence. Ale Pták ohnivák mě třeba nudil...
Novodobé kreslené pohádky taky můžu. Shreck. Hledá se Nemo. Úžasňákovi. Ratatouille. Vzhůru do oblak...
Ano, u některých mi už připadá, jako by byly střiženy podle jednoho mustru. Ale mají své odchylky a v něčem jsou originální.
Disneyho pohádky poslední dobou neřeším. Co se mi líbilo, byla Pocahontas, Mulan a Lilo a Stich. (A samozřejmě klasika, ale třeba Kráska a Zvíře mě zrovna nenadchla...)
Líbilo se mi, jak jsi popisovala své dětství, to, jak jste si dokázaly se sestrou hrát. To chce totiž fantazii...

12 Vendy Vendy | Web | 25. ledna 2011 v 21:56 | Reagovat

P.D. ještě jsem zapomněla pochválit vydařené obrázky Gumídků, tenhle seriál se mi taky líbil. A kupodivu, nedávno jsem viděla Včelku Máju (snad na Barrandově?) a docela ráda jsem se na ni koukla znovu... :-D
Ještě mě bavili Šmoulové, Gumídci samozřejmě taky, a Rychlá rota a Kačeři z Kačerova. Bylo to docela prdlý a roztomilý... A nemůžu zapomenout na klasiku! Jen počkej, zajíci - a Tom a Jerry... :-D  :-D  :-D

13 FirLy FirLy | E-mail | Web | 10. srpna 2012 v 11:33 | Reagovat

Je to nádherne napísané. Takmer osm pri čítaní mala slzy v očiach... detstvo som mala rozhodne krásne (aj keď tam boli občas nie malé problémy - ale s tým som sa naučila žiť) ... zato teraz, to az veľa nestojí. O to viac každý deň túžim po tom vrátiť sa zase do detských čias. Občas si pozriem nejakú rozprávku z detstva a samú ma prekvapí aké silné pocity to vo mne vyvolá. Viac-menej som vyrastala s Walt Disney - ani nedokážem povedať ako som milovala Levieho krála. Herculesa sme spolu s bratrancom - aj našimi otcami - videli veľa krát, pretože nás to bavilo. Piesne odtiaľ som si asi mesiac dozadu prezerala na youtube. A jednorožec... to som mala rovnaké pocity ako malá Terezka. Mala som ju rada zvláštním spôsobom, ale pripadala mi strašne strašidelná. Možno je čas aby som si ju pozrela znovu. No na každom období života je niečo krásne - a každé by sme si mali užiť. Napriek tomu detstvo je výnimočné... také rozprávkové a bezstarostné. Možno je to tým, že svet na nás nevyvíjal taký tlak a vlastne sme ani nevedeli aký v skutočnosti je. Ja som postupom času a dospievania prešla od rozprávok k fantasy - proste nedokážem opustiť ten "nemožný svet" možno preto, že mám o niečo ťažší život ako ľudia čo poznám, tak utekám od všetkého zrovna tam. A mimochodom - obrázky "gumkáčov" (po našom) sú vážne podarené ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama